připomíná se tu již farní kostel. Později vystřídalo se zde několik světských držitelů, z nichž Štěpán Španovský z Lisova (od r. 1564 její majitel) nebo některý z jeho synů vystavěl tu tvrz. Od Španov-ských koupil r. 1614 V. Chyšku Kašpar z Kvestenberka, opat strahovský. Kostel na plánku znázorněný byl vystavěn r. 1699;52) poněvadž nevyhovoval, byl r. 1898 nahrazen novým. Klášteru strahovskému náleží dosud kostel, fara, dvůr a pozemky ve Vel. Chyšce a okolí.

Sledujeme-li vývojovou linii Vel. Chyšky aspoň od 301eté války, pak podle výpisu z berní rolly, jak jej podává t. zv. tereziánský katastr, bylo zde 31 domů, z nichž majiteli 23 domů byli rolníci osedlí, t. j. sedláci (v tom byly 4 grunty pusté) a 8 chalupníci (4 chalup-níci počítáni na 1 osedlého). Tehda žilo ve Velké Chyšce 122 lidí, starších 10 let.53) Ztráty na životech usedlíků během války nebyly asi katastrofální. Z 31 domů jen v jednom chyběl hospodář, v 11 domech žilo 5 nebo více osob starších 10 let a v 8 domech bylo po 4 členech.

Tak zv. tereziánský katastr z r. 1722, tedy z doby, kterou zachycuje starý plánek, uvádí zde 33 domů a výkaz duchovní správy 260 duší. Josefínský katastr, který v našich vesnicích značí bilanci překotné vnitřní kolonisace v 18. stol., zaznamenává tu proti r. 1722 přírůstek 16 domů. Také rozlehlá náves pravděpodobně se zmenšila, neboť u 18 domů uvádí tento katastr zahrádku před okny. Podle stabilního katastru, zde dohotoveného již r. 1829, bylo ve Velké Chyšce 54 osedlých; z nich bylo 22 sedláků, jeden 1/2 sedlák, 8 chałupniku, 9 domkářů atd.; klášter strahovský byl majitelem 7 domů. Za dalších 50 let přibylo 17 domů. R. 1880 bylo zde totiž 71 domů (616 obyv.), r. 1921 jen 70 domů (557 obyv.), ale 99 byt. stran. V r. 1930 bylo zjištěno 86 domů a jen 495 obyvatelů.

Velmi typické je rozdělení pozemků, jak předvádí skizza z roku 1829 (obr. č. 16). Pole rozbíhají se od vsi paprskovitě, což připomíná Okrouhlici. Pozemky jsou však nesmírně roztříštěny. Některé usedlosti dělí se na 20 i více dílů, roztroušených v různých částech katastru. Rozhodovala tu jednak různá bonita půdy, jednak ochrana proti živelním pohromám, zejména prý proti krupobití. Když kroupy zničily, úrodu na jedné straně, zůstala často uchráněna aspoň v jiné části katastru. Současně se tu prozrazuje dělení půdy vnitřní kolonisaci nebo přídělová metoda vrchností, podle které dostávalo se vesničanům podílů na místech bývalých nevýnosných pastvin nebo porostlin, kterých vrchnost ráda se zbavovala ve prospěch poddaných, kteří za. to platili větší dávky.