budovami. Bylo by skutečně zajímavé nakreslit na mapce jejich rozšíření. Znám je z jižních Čech, z východních Čech, z Schönhengstu, z Kravařska, ze spišského Horalská a z huculského kraje. Jenom výjimkou vyskytuje se u nás snaha umístiti co nejvíce prostorů pod jedinou střechu. V Čechách znám takové případy z Volar, ve kterých je však celý stavitelský způsob cizího původu; přenesen byl osadníky-přistěhovalci z původní jejich vlasti a dosud odpovídá tamějšímu typu.

Snaha soustřeďovat! a spojovati budovy v jedno u Čechů projevuje se někdy na př. v Krkonoších, kde svahovitý terén a nepříznivé klimatické podmínky samy k tomu vedou. Stodola, stojící leckdy níže než obytné stavení, bývá spojována s domem, takže z domu přímo nebo prostřednictvím jakési chodby vstupuje se pod střechu stodoly. U chudých je někdy stodůlka vestavěna i do domku. (Viz obr. 1.)

Docela jiné případy vznikají na východním Slovensku v horní Spiši, kde se také někdy spojují všechny prostory obytné i hospodářské pod společnou střechou. Ale i tu většinou děje se tak jen u chudých lidí a v bývalých městečkách nebo ve vsích, německým městečkům blízkých; obytný dům provázívá tu totiž dlouhá a veliká síň, kdysi asi otevřené loubí, která se za obytnou světnicí rozšiřuje na celou šíři domu, takže chlévy bývají postaveny v její prostoře pod týmže krovem jako i jizba. K chlévům se připojuje pak hned i stodola a sice tak, že přístodůlek tvoří pokračování chlévů a mlat — humno — pokračování síně. (Viz obr. 2.)

Kdybychom zakreslili podrobnou mapku těchto rozdílů, ukázaly by se jednak ostrovy starodávných rysů, jednak směry, kterými se šíří novější vlivy (anebo vlivy německých kolonistů), jednak i intensita, s jakou kde znenáhla ovládají.

V horských krajích, zvláště u starších hospodářství, nalézáme více méně volné rozestavění budov, ať jest jejich počet větší, jako na Slovensku, nebo co nejmenší, na př. v Krkonoších. Na Slovensku pak se vyskytuje typ podélného sestavení všech budov do dlouhé řady, příčné k cestě ve vsi, se stodolou na konci uzoučkého a velmi dlouhého dvorku neboi až na humnech za vsí. Ve všech těchto typech vyskytuje se ovšem mnoho zajímavých variantů a přechodů, na př. disposice „do háku", t. j. do rohu, disposice křížová se světničkou, přistavěnou k boku domu a j.

Důležitý rozdíl spočívá i v obyčeji spojovati s obytným domem buď komory anebo chlévy, rozdíl, který liší východní končiny slovanské od západních krajin germánského vlivu a který charakterisoval zvláště Karel Rhamm a j.8) V Čechách zdá se hospodářům tak samozřejmé, že chlév je připojen k obytnému domu, že si ztěžka představují jiný způsob; tento obyčej, v našich západních krajích všeobecný, šíří se místy i na Slovensku V patriarchálních oblastech karpatských zůstávají však chlévy odděleny.