Kterak se můj brácha rozhodl stát nesvobodným...
Bez větších průtahů... svatba byla opravdu velkolepá. Venku fičel ledový vítr, občas přišla sněhová metelice, přesto byl obřad v atriu nádherný. Střepy štěstí dodal větrem shozený státní znak, který
u žádné svatby nesmí chybět. Celé osazenstvo se ohromně bavilo nejen na obřadu, který novomanželé opustili na jejich milované motorečce, ale i následně na žranici na Pepčíně. Jestli mi naše tetičky, strýčci,
bratránci a sestřenky budou na mé svatbě taky tak notovat, tak se pomalu těším, až se budu vdávat. Ale zatím se mi nechce. ;-)
zpět
Pro toho, kdo má zájem, ještě troška povídání...
Celé to začalo velice zajímavě a to tím, že ještě měsíc před svatbou se vlastně pořádně nic nevědělo. Já jsem musela nahonem odvolat mageosraz v Praze a přeložit ho o týden později.
Ale brácha se svou nastávající byli zjevně velice klidní a věřili ve světlé zítřky. Počasí bylo týden před svatbou přímo letní a tak se milenci těšili, kterak bude jejich svatební obřad,
jež se rozhodli po zralé úvaze provést VENKU v atriu místního Muzea Jana Amose Komenského (nejspíš na jeho počest) krásný a romantický. Po shlédnutí nedělní předpovědi počasí jejich úsměvy
poněkud ztuhly a jali se přemýšlet nad eventualní vhodnou alternativou interierovou. Shodli se na tom, že tak zle určitě nebude, aby se to venku nedalo tu chvilku vydržet. Že obřadu jsou přítomni
taky nějací ti hosté jim nejspíš uniklo. Ale co, my se přece neženíme!
Příhoda s kyticí, aneb připravte se na všechno
Tři dny před svatbou pojala naše maminka obavu, aby kytice byla správně uvázaná a rozhodla se, že tam ještě - pro jistotu - spolu vyrazíme a stavbu kytice ujasníme a přesně vytyčíme. To jsme věru
netušily, co nás čeká. Přijely jsme jednat o vzhledu, zatímco ženštiny v květinářství neměly vůbec páru o tom, jaká že to růže má být tou správnou. Už tehdy jsem já zaujala jasné stanovisko: Kytici
odvolat a buď objednat jinde, nebo v den svatby zajít do květinářství a prostě něco koupit... Ale protože se jednalo o velký den mého jediného bratra, vzala jsem to zodpovědně a držela hubu. Mamka se
s nima jakž takž domluvila a tak mi nezbylo, než se modlit, aby to dobře dopadlo. Raději ani nebudu popisovat reakci mé nastávající švagrové, když jsem jí příhodu z květinářství líčíla. Děvče je totiž
ještě poněkud temperamentnější než já...
Den svatební
Vzbudili mě za ranního kuropění, že je nutno jet s bráchou pro kytici. Na to jsem se těšila celý týden, jak jim tu kytku omlátí o hlavu a tuhle příležitost jsem si nehodlala nechat ujít. Jenže v
květinářství mě ten humor přešel. Do té doby to byla jen veselá doměnka, ale stala se hrůznou skutečností. Brácha se, chudák, když tu kytku spatřil, málem zkroutil do vývrtky. Já jsem měla málo k tomu,
abych ho následovala. Kytka byla sice krásná, ale naprosto, totálně a úplně jiná!! Doporučila jsem bráchovi zachovat chladnou hlavu, kytku zaplatit a vyjet do dalších květinářství nechat uvázat kytku novou.
Jaké bylo naše zděšení, když nevěstou daný typ růží neměli ten den ani v blízkém okoli Uh. Brodu. Paní květinářka z Bánova nám jen popřála, ať nevěsta moc nepláče, poněvadž víc pro nás v danou chvíli udělat
nemohla. Nevěstu si brácha vybral dobře. Přijala kytici bez mrknutí oka. Mám bezvadnou švagrovou! :-)
zpět
