Všude tam, kde cizí vlivy vyšívačky naše nemátly, jsou práce jejich dokonale jednotně myšlené. Komposice vzoru, přenesení jeho na látku — oč za našich dnů pravidlem trojí ruce se dělí — byly vždy dílem pracovnice samé. Sestavujíce jednotlivé motivy v celek — komponujíce vzor — činily to naše vesnické švadleny vždy se zřetelem nejen na způsob provedení, ale také na barvu výšivky. Činily tak ovšem naivně, jen pudem svého vkusu vedeny. Naše umělkyně vesnická kreslíc si kousek ke kousku olůvkem na látku obrysy vzoru, k němuž skizu pravidlem jen ve fantasii si byla načrtla, nevázala se pak nikdy otrocky na kresbu, jejíž obrysy jehlou opravovala, a kde bylo třeba, doplňovala. Ještě na hotové práci tu onde přidala stonek, lístek, puntíkem nebo hvězdičkou vyplnila prázdný prostor, který oku jejímu překážel. Odtud ta v pravdě umělecká ležernost našich národních výšivek, proti nimž moderní umělé práce vyšívané, na základě vysokého odborného školování vzniklé, podle předloh, dle všech pravidel umění kreslířského komponovaných, vysoustruhované, mají často ztrnulost práce strojové.

Ve výstavě jsou výšivky krojové rozděleny podle míst vzniku. Od skříně ke skříni můžeme stopovati různé způsoby ornamentiky a techniky jak v jednotlivých krajinách typicky se ustálily. Pokusíme se zde stručnými rysy charakteristické ty odznaky vylíčiti, pokud vystavené výšivky k tomu materiál poskytují. Při tom musí nám ovšem též tanout na paměti, co z výšivek českých známe odjinud, zejména z českého průmyslového musea, jež neúnavnou, obětavou sběratelskou horlivostí paní Náprstkové se stalo pokladnicí lidového vyšívání českoslovan-ského. Jsme si toho vědomi, že co tu o českém vyšívání národním povíme, může býti jen kusý, v povšechných rysech zachycený obraz jeho. Nemáme dosud o naší práci lidové takořka publikací — prvním podnikem toho druhu je dílko paní Novákové, před nedávném v Olo-mouci vydané, pojednávající o kroji z okolí Litomyšlského — ani sbírky reprodukcí, na jichž základě by bylo lze srovnávat a porovnávat. Nechceme tím říci, že naším výšivkám dosud nebyla věnována pozornost a odborné studium. Tak víme, že p. Lego v Jindřichově Hradci jihočeským vyšíváním se obírá, že p. Adámek v Hlinsku věnuje pozornost vyšívání kožichovému a jsme oprávněni doufati, že bude také širší obecenstvo míti příležitost oceniti studie, jimiž vnikl v podstatu česko-slovanského lidového umění vyšívacího prof. Koula, přední znalec českého průmyslu uměleckého.

Lokální rozdíly v charakteru našich výšivek nejsou tak přesně na okrsky vymezeny, aby nebylo četných výjimek. Nám může se ovšem jednati jen o kusy, bychom tak řekli, typické, z nichž vystihujeme i ráz širšímu celku vlastní i zvláštnosti, jimiž jednotlivé užší okrsky se vyznačují. V tom smyslu můžeme mluvit o třech hlavních skupinách:

I. O severu a severovýchodu, kterýž vyvinul ornamentiku nejvytříbenější, nejpřesněji kreslenou a komponovanou ohledem na podřízené