vyšívání všeho kmene českoslovanského v těchto starožitných, slohových výšivkách nalezneme vítané doklady.

Strojivosti a nádherymilovnosti, kteráž v selském lidu zároveň s rostoucím blahobytem se vzmáhala, jeho zálibě v lesku a pestré

souhře barevné ovšem brzy nedostačovaly skromné, přízí podle tkaniva

hrubého plátna vyšité vzory. Pod umělými prsty vyšívaček v českých dědinách rozkvétalo napotom kvítí luhu i sadu leskem pestrého hed-

vábí, spřádaly se zlaté niti, třpytily se perličky a cetky, měnil se hebký mušlím v krajku, v každém kraji jinak a podle zvláštního vkusu

co do kresby ornamentiky, barvy i provedení. Jen v tom si bylo po-dobno všechno české vyšívání z této doby rozkvětu, že motivy orna-

mentální vesměs z říše rostlinné jsou čerpány a nikoli dle osnovy tkaniva, nýbrž dle kresby různými variacemi stehu plochého jsou pro-

vedeny. Dle toho též motiv z přírody vzatý je upraven nebo stylisován.

Naturalisticky podaný květ nalezneme jen ve výšivkách nejnovějšího původu a je vždy dokladem vlivu cizího, městského.

Na výšivkách rázovitě národních vždycky kresba květu je při-způsobena provedení. Toto splývání techniky a tvaru ornamentu, nebo lépe řečeno toto vycházení ornamentu z techniky, jímž naše české výšivky lidové se vyznamenávají, je jednou z hlavních uměleckých předností jejich. Při přenášení národní ornamentiky na ruční práce moderní stal se nejednou pokus provésti ten který vzorek z holubinky nebo pleny vzatý způsobem jiným než na originálu; nezdar podobných pokusů byl vždy poučným a názorným příkladem bystrého formálního citu starých našich selských vyšívaček a zároveň dokladem původnosti ornamentiky, jež tak dokonale s technikou je srostlá.

Pokud tohoto technického provedení samotného se týče, vyniká pravidlem na českých výšivkách značnou hotovostí a může se též vy-kázati specialitami — jako jest uzlíčkové vyšívání na holubinkách -výlučně českými. Práce z vytahovaných a stahovaných nití rovnají se svojí jemností a precisností nejlepšímu toho druhu vyšívání umělému, provedenému od školovaných odborných pracovnic. Ploché vyšívání -tak zejména ony jihočeské pleny stehem spořivým jen po vrchu vyšívané — prozrazuje namnoze zběhlost ruky, kteréž jen cvikem lze nabyti. Je nepochybilo, že tyto výšivky tak jako též vyšívání zlaté, jsou dílem vyšívaček z povolání. Na původním rázu vyšívání ovšem nemění, provedla-li ho pro sebe sama selka nebo vesnická švadlena na zakázku, tak jako zůstává lidovým dílem soukenný šat nebo ko-žíšek, na kterém ornament krejčířem vesnickým je vyšit.

Jako na Moravě a na Slovensku, mělo zajisté též u nás vyšívání

svoje původní názvosloví. Tyto technické výrazy zanikly zároveň s uměním, s nímž vznikly. Nechceme tvrditi, že by nebylo lze ještě někde z úst stařenek se dopátrati významů, jimiž označován způsob pro-vedení a jednotlivé motivy ornamentálné. Srovnání těchto zbytků s bo-hatým a rázovitým názvoslovím "slováckým bylo by velmi zajímavé.