zhotoveny, vyšívání na nich je však jen bílým spinalem v lehkých dlouhých stezích provedeno. Šátky, zlatým vyšíváním zdobené, nemají charakteru lokálního; plachetky barevně vyšité se svým vzorem oproti Turnovským cípům šátků prořídlým blíží se již jaksi způsobu orna-mentiky v Polabí obvyklému.

Skupina Polabská, přesněji řečeno úrodný kraj mezi Poděbrady, Mladou Boleslaví, Jičínem, Hradcem Králové a Pardubicemi se rozkládající, může se pochlubiti nejelegantnějšími z barevných výšivek českých. Zde nalezneme ony bílé plachetky, na nichž zdobné vzory jsou vyšity hedvábím třešňovým, někde bleděžlutým nebo černým, vedle zástěrek červenými kvítky posetých, vedle jemných žurových holubinek a hedvábných šněrovaček, na nichž výzdoba se obmezuje na pásku

Čís. 2. Cíp šátku z okolí Turnova.

u předního okraje umístěnou, zlatým vyšíváním vkusně zdobenou. Plachetky, kteréž často jen „pro příhodu" přes ruku složené se nosily, zachovaly se nám v překrásných exemplářích. Paní Štolbová (viz obr. č. 3.), pan Ponec z Černilova a museum Hořické zaslali na výstavu nejvíce charakteristické příklady toho druhu. Výzdoba je tu pravidlem v lem a rohové květy nestejné velikosti rozvržena. Dohádati se původních motivů stylisovaných tvarů, z nichž vyšívačka své vzory složila, bývá. dosti nesnadno. Poznáme chrpu a karafiát, zvonek a tulipán, jablíčko, kozí bradu, bodlák, měsíček, pampelišku, květ jetelový, jež z ratolístek a stonků mezi listím a zákrutkami vyrůstají. Avšak zbude tu ještě kalíšků a růžic, o nichž si netroufáme říci, jakou asi květinu vyšívačka