Na první pohled zdá se, že studium kroje a vyšívání národního nemá valné důležitosti, že jest to věc malicherná, snad někdy až do zdánlivé směšnosti jdoucí. Než nechci to z předu vyvraceti; nechť věc sama se hájí.

Kroj národní, historické kroje i módní oblek podle povrchního pozorování zdají se býti stejné ceny. Někteří praví, že jest to nahodilý tvar obalu lidského těla, který často marotou nebo pouhou náhodou vypluje na povrch a který za krátkou dobu opotřeben, klesá za všeobecného posměchu v zapomenutí.

Nikdo zajisté nepopře, že kroj charakterisuje svou dobu (nehledíc, že volba obleku charakterisuje jednotlivce) a že v obleku nahromaděno jest velmi mnoho myšlének tvaru i koloritu; v tom přisvědčí mi zvláště také malíři, kteří dobře vědí, že často docílí práce jejich úspěchu hlavně vhodným užitím kroje a stroje.

Čís. 2. Slovenka v rubáši.

Národní kroj však znamená více; vytvářel se průběhem století i vložena jest v něm jednak čásť rázu národního, jednak odlesk jeho historické minulosti. V kroji a vyšívání spatřujeme důležitý doklad, jaký stupeň výtvarného nadání jest v národě, jakož i pokud má cit pro soulad barevný. A proto jest znalost jeho nezbytnou pomůckou ku posouzení národního nadání ve výtvarném směru.

Přihlédněme, na jakém základě vyvinul se kroj nejstarší, zachovaný dosud v některých krajinách moravských a slovenských, kterého použil již Mánes při svých kresbách, znázorňujících před-historické děje slovanské. Umělec ten vycítil asi po delších studiích, dojista pracných i prohloubených, avšak nikomu nesdělených, vhodnost forem těch pro dobu předhistorickou slovanskou a i my poznáme i uznáme, jak velikou toho kroje* starožitnost, tak rozdílnost od starých vzorů západoevropských, již i tehda, když si prohlédneme třeba jen hlavní části jeho složení.

Základem ženského obleku slovenského jest rubáš, na Moravě a Slovensku rubač zvaný. Jméno je stejného původu s našim rubášem, který nyní značí oděv dávaný lidem do hrobu. Udržuje se tu jméno starého rubáče od starodávna, kdy také u nás u lidu byl základem oděvu, kdežto se forma jeho průběhem dob úplně proměnila.

Rubáč slovenský jest řásná suknice, konopná nebo plátěná, která nahoře je sebrána a všita do širokého pasu. V některých krajinách jmenuje se celý ten šat rubáčem, jinde však nazývá se takto jen suknice, kdežto pás nese rozličná jména, na př. „stan", nebo „stanka", „stánek" a také „driek" (dřík). Jsou to do-