leč na nějakých 25 až 35 cm. od krku, takžebývá stanka rubače spola nezakryta. (Viz na obrázku dívčiny, kde hořejší čásť těla oděna opleckem, č. 6.).

Oplecko má tudíž zcela jiný význam než košile naše, jsouc oděvem starožitným slovanským, od západního úplně rozdílným, jež bylo ve starších dobách i naším lidem v Čechách nošeno, jak to dosud zbytky národních krojů českých ukazují. Oplecko, jsouc v některých krajinách po starožitném způsobu v úzké vrapy skládáno, nebývá na dolejším kraji k tělu připevněno. Odletuje při mimořádných pohybech a nadouvá se, takže častěji zvláště při sehnutí, při práci viděti možná mezi ním a stankou i dosti značnou část obnaženého, osmahlého těla.

Na Slovensku nalézá se dosud několik takých odlehlých míst, kde uvedené dvě části oděvu (rubáš a oplecko) jen ještě se zástěrami tvoří veškerý úbor žen. S údivem každý příchozí je tu překvapen archaistickým velmi zajímavým tímto zjevem, přežitkem z dob dávných a dávných.

Na rubáš kladou se dvě zástěry, které zastupují na západě obvyklou sukni. Jedna opáše se ze zadu, druhá z předu. Zavřené kolem těla sukně zná teprve oděv od žen v úrodných krajinách nošený. Zástěry ty jmenují se rozmanitě: Zadní často okolek, odolek, kasanice, zástěra — přední: zástěrka (šorec), fujenka a jinak. Okolek není žehlený, nýbrž za mokra v úzounké vrapy, (záhyby) složený a na slunci usušený. Způsob vrapův upomíná na úpravu záhybů šatů prvního středověku a také i spodních šatů řecké antiky. Při větším kroku rozevírají se tyto zástěry a viděti při tom po stranách rubáš. Proto v pokročilejších krajinách vsazován bývá k okolku přední nevrapovaný díl (zvaný „lecos"), čímž vytvoří se úplná sukně.

Tato úprava zástěr jest též dojista velice starobylá a také Semper ve svém klasickém díle Stilu píše, že takový přechodný stav sukní v dávném starověku musil býti, nevěda, že dosud ve střední Evropě, několik mil od Vídně, podobné vzácné archaismy a přežitky starodávné rázovité kultury možná shlédnouti.

Tyto primitivní části oděvu Slovenky i v nejchudším kraji ruční prací bohatě zdobí a v bohatých údolích pak v nákladný šat mění.

Ovšem přistupují ještě mnohé jiné části oděvu mladšího původu, vzniknuvšího často cizím vlivem. I tyto jsou však ctihodného stáří a sice nejmladší nejméně dvou až tří set let.

(Pokračování.)