Ze selské kuchyně.

Pátráme-li po význačných známkách v životě a v povaze lidu, shledáme, že většina jich podmíněna jest rázem kraje, ve kterém lid ten bydlí, a zaměstnáním, jemuž převážnou většinou svou jest oddán. Zvyky a obyčeje, slavnosti výroční, pověry a p. plynou z těchto podmínek právě jako kroj a zařízení obydlí, jako fysická podoba a soubor všeho, čím se jeví samostatný duševní život lidu. Že pak i potrava, kterou se lid živí, úzce souvisí jak s jeho bydlištěm, tak s jeho zaměstnáním, o tom nelze pochybovati — právě jako není pochybnosti o tom, co fysiologové dávno hlásají, že strava má nepopiratelný vliv na povahu člověka jednotlivého i celého lidu. Z těch příčin nebude zajisté zbytečno všimnouti si, čím a jak se náš lid živí. Odpověď k této otázce bude různá dle toho, které končiny otázka se bude týkati. Strojíť si lid v různých krajinách nejen pokrmy různé, ale dává též týmž pokrmům nestejná jména. Srovnáváme-li na př. jen zběžně kuchyni podkrkonošskou s kuchyní rovin Čech středních nebo s výrobky kuchařek jihočeských, napadne nám značná různost ve věcech i jménech ne nezajímavých.

Těmito řádky hodlám čtoucího seznámiti s kuchařstvím, jaké provozují selky na Českobrodsku, tedy v krajině, která patří k těm, v nichž moderní kultura vytiskla přemnoho z toho, co samorostlého lid zdědil po svých předcích.

Českobrodsko jest kraj nevábný pro turistu, zemička čisté hospodářská, o jejímž pěkném pokroku v tomto oboru mohl se přesvědčiti každý návštěvník hospodářského oddělení naší jub. výstavy zemské. Zabírá roviny, pláně a nevysoká úvrší mezi podlesím, kterému vévodí starobylý Černý Kostelec, a mezi Labem, které přijímá oba hlavní potoky jeho, Šemberu a Ouvalku. Roviny labské, někde písčité, většinou však žírné, šíří obzor na východě ke Kolínu, na severovýchodě za Poděbrady a Nymburk, na sever k Lysé a na serozápadě k Brandýsu n. L. S památné výšiny Lipské u Lipan od mohyly Prokopovy lze celý ten kraj nejlépe přehlédnouti. Spatříš tu roztroušenu řadu výstavných vesnic, ve kterých moderně zřízené statky rolnické setřely dávný ráz původních staveb selských, uzříš i četné dvorce panské, k nimž patří největší a nejtučnější lány a na nichž všude tu nalezneš knížecí erb Lichtensteinský. Dědiny halí se v půvabné roucho ovocných zahrad, tu hojnějších, tu skrovnějších, ku kterým v posledních časech přibyla také četná stromořadí. — Větší souvislé lesy nalezneš na jihu a jihozápadě — na severovýchodě dohlédneš doubravin v Kersku, na severo-