západě za Ouvaly ve Fidrholci, druhdy — dle Schallera — známém pro loupeže a přepady.

V této krajině pěstují se všecky v našich krajinách obyčejné plodiny hospodářské, nyní ovšem hlavně řepa cukrovka. Zelenářství si tu lidé hledí jen potud, pokud lze jím vyhověti nejnutnějším potřebám domácím. Omezuje se tedy zelinářství kromě umělých zahradníků jen na zahrádky zdejších hospodyněk. Zelí zde rolníci nepěstují; spotřebu jeho uhražují dílem zahradníci, nejvíce však sedláci z Kolínska a Čáslavska, kteří na podzim dovážejí své zásoby na prodej do Brodu.

Lid jest tu dle toho zemědělský; cukrovary, které tu jsou, zaměstnávají jen v zimě větší počet dělnictva, které se ostatní čásť roku zabývá opět pracemi hospodářskými.

Co tuto pověděno, pokládali jsme za nutno uvésti proto, že také na Českobrodsku, jako snad všude u lidu selského, platí co do stravy zásada: živ se tím, co ti dává dům, a hleď se obejíti bez pochoutek, které bys musil koupiti! To pravidlo, jež ovšem také dopouští svátečních a příležitostních výminek, jest, jak se přesvědčíme, hlavním zákonem, kterým se řídí naše kuchařky; že jejich výběr jídelní i v tomto rámci jest dosti hojný, to svědčí zajisté jen o jejich dovednosti a vymýšlivosti.

Selskou stravu lze rozděliti ve dvojí: všední a svátkovou; k této přičteme pak též pokrmy příležitostní. Aby nám bylo dobře rozuměno, připomínáme, že za všední pokládáme zde stravu celoroční beze zřetele k tomu, jakých dní se týká — za svátkové pak že máme pokrmy, které bývají strojeny na známé svátky — vánoce, konec masopustu atd.

Obraťme se tedy již k oddělení prvému.

Všedního dne, když se jde po práci, nebývá na venkově času na dlouhé vaření. Také tam, kde hospodyně sama na př. nejde na pole nebo na mlat, má práce tolik, že jí nezbude mnoho času, aby si u plotny dlouho hrála ; kromě toho sedá ke stolu slušný počet stráv-níků, kteří při práci na čerstvém vzduchu náležitě vyhladoví a hledí pak spíše ku množství než k jakosti pokrmu; nelze tedy pro ně strojiti úpravných krmí, které by vyžadovaly práce a nákladu.

Již snídaně odbude se v chalupě i na gruntě rychle — v baráku pak dopřejí si na ni teprve sotva krátké chvilky. Za našich dnů ovšem zavládla i zde většinou káva, kterou kuchařky samy upřímně zovou bryndou. Když naše babičky hospodařily, strojívaly kávu jen o božích hodech, o posvícení a na svatbách, nebo když měli vzácnou návštěvu nějakou. Tenkráte ji sladívaly syrobem a libra kávy vydržela na dlouhou dobu. Nyní nechce býti bez ní ani čeládka a musí se jí měřiti zrovna po litrech. Navaří se tedy kávy celé krajáče, ale ledabylé, laciné náhražky k tomu úplně postačí. A taková káva jest nejen k snídaní, ale velmi zhusta též k večeři. Nicméně nalezne se mnoho