a na Kavkaze. Kterému národu zvyk tento byl vlastní, o tom bylo mnoho psáno. Baer, Fitzinger měli lebky ty za avarské, Broca za kymrické, Lenhossék, jenž nejvíce o věci psal, *) za tatarské, jiní správně uznali, že otázku tu nejde zatím určitě řešiti (Anučin, Virchow). Deformace způsobena byla beze vší pochyby obvazem (nebo snad jakousi karkulí), jímž dítěti hned po narození obvázali hlavu přes čelo a týl. Poněvadž lebka v těch místech nemohla růsti, rostla náhradou za to tím více nahoru a vzad, a čelo i týl se sploštily. (Srv. normální tvar lebky naznačený na obraze čarou tečkovanou.) Týž způsob deformace hlavy provádí se dosud ve velmi silné míře ve Francii (hlavně v dep. Deux Sévres, Haute Garonne, v Toulousu a jinde).

* Řadové hroby s kostrami a žárové hroby v Osicích.

Uprostřed měst Hradce Králové, Pardubic, Přelouče a Chlumce, takořka ve stejné tříhodinové od nich vzdálenosti, nalézají se staré osady Osice aOsičky na návrší, zaujímajícím nepravidelný prostor 5/4 hod. dlouhý, 1/4 místem až 1/2 hod. široký a 34 až 43 m. nad jihovýchodní polabskou rovinu vystupující. Osice i Osičky patří ještě k okresu pardubickému, nacházejíce se na jeho severozápadní hranici. Kostel osický stojí na místě nejvyším, uprostřed zdí obehnaného hřbitova, obklopeného volným prostorem a částečně širokou cestou. Když se před několika lety tento nerovný prostor a sousední zahrada urovnávala, uho-zeno na větší množství koster v nestejné hloubce odpočívajících. Blíže si však věci nevšímáno a tak nelze polohu koster a ostatní podrobnosti zjistiti; jeii tolik konstatováno, že činiti je zde s hroby řadovými, původu slovanského, neboť nalezeno u jedné kostry blíže zahrady Pulpánovy (na sever od kostela) pod lebkou 6 bronzových stejně velikých náušnic se známým esovitým zakončením, z nichž pět daroval tamější řídící učitel pan Weissbauer pardubickému museu.

O Velikých a Malích Osicích (starém to názvu nynějších Osic a Osiček) činí se zmínka jíž r. 1086. Bylyť darovány Vratislavem II. klášteru opatovickému. **) R. 1364 uvedl plebán Jana Šlapánova na jeho nové místo ve Ždánicích. ***) Místa ta však musila býti již mnohem dříve obydlena, neboť četné v okolí se naskytnuvší nálezy kamenných předmětů (80 objektů kamenných jest uloženo v pardubickém museu), hlavně však u samých Osic objevené pohřebiště nasvědčuje tomuto tvrzení.

500 m. od kostela tamějšího směrem severovýchodním u samé polní cesty leží kat. parc. č, 385, 1/3 hektaru v ploše. Pole to se-