Předchozí 0085 Následující
str. 82

Pěknou studii o písni „Ptači kwas" napsal M. Hórnik (Łu-žica, 1883 4), o barvách v lužických písních psal E. Muka (Łužica, 1888 13, 21, 25). Známý hymnolog český P. K. Konrád napsal velmi pěkně „Slowo wo hymnologiji łužiskich Serbow" (Č. M. S., 1880 135) na základě starých lužických zpěvníků církevních, sbírky Smole-řovy a druhé sbírky A. Černého. Je to velice pilná a svědomitá práce.

O prostonárodní hudbě, o národních „hercích" (muzikantech) a nástrojích psali: L. Kuba „Narodne hudźbne wumjełstwo łužiskich Serbow," Čas. M. S. 1887 97 (přeložili J. Libš a M. Hórnik; týž článek vytištěn i v Łužici, 1887). Celkem pěkný článek, ale v některých úsudcích ukvapený a v jednotlivostech nesprávný. (Dotyčné úsudky na pravou míru uvedeny a drobné omyly opraveny v níže uvedených článcích Černého). Totéž platí o téhož článku „Herci, lu-žičtí národní hudci" ve „Květech" 1889. M. Hórnik popsal „Hu-sleŕskaj spěwňikaj Mikł. Krala a N. N. Pana" (Č. M. S., 1887 134). Příspěvky k poznání národních „herců", nástrojův a hudby národní vůbec nacházejí se ve článcích Ad. Černého „Z mojeho zapisnika" (Č. M. S., 1888 3, též v otisku č. 6), „Pŕipisk k druhej zběrcy na-rodnych hłosow" (ib. 73 a v otisku 7) a „Za piećnia łužycka" (Wisła, 1891). V druhém článku jest popsáno i 9 lidových tanců.

(Pokračování.)

Relací v příčině obnovení a vsazení mezníkův mezi rolími nad Polepy.*)

Z Pamětní knihy Kolínské vypisuje Dr. V. J. Nováček.

Slovutné a vzáctné poctivosti VMti páni a patronové k nám laskavě náchylní. Jakož jste nás k vyšetření a obnovení mezi rolími nad Polepy vyvoraných mezí a mezníkův vsazení deputyrovati ráčili, tak se poslušně zachovajíce, našeho vyřízení tuto VMtem relaci činíme.

Jdouc od města k Pašince za rolí Daniele Sedlčanskýho vedle obecních rolí, v Neckách řečených, po mezi na levou ruku se k Polepům lihnouce v třetích týž Daniele Sedlčanskýho roli honech jest na týž mezi vsazený mezník


*) Mezníků sázení spojeno bylo vždy a spojeno bývá i dnes namnoze s jistými obyčeji, jejichž hlavním účelem jest, aby paměť místa, na němž mezník vsazen, co nejlépe se zachovala. Bývalo zvykem při kladení mez-níků, že chlapci i sousedé někteří na nově zasazeném kameni dostali po pardusu, aby si to zapamatovali a v čas potřeby dosvědčili, kde byl mezník zakopán. Srv. více o tom v Zíbrtových Staročeských výročních obyčejích, str. 117. Eelaco o sázení mezníků, již tuto podáváme v plném znění, protože je dosti zajímavým příspěvkem k místopisu města Kolína

Předchozí   Následující