str. 90
Kramáře a Procházky v Olomouci 1891. Dílko pí. Terezy Novákové je první pokus svého druhu v Čechách. Zabývajíc so již od delšího času sbíráním a studováním lidových výšivek v okolí svého bydliště Litomyšle, přináší nám paní Nováková tuto výsledek své snahy. Podávajíc předem podrobný rozbor výšivek, jimiž čepce, šaty, živůtky a koutnice jsou vyzdobeny, přechází k popisu starého-kroje vesnického i městského. Text důkladně a všestranně látku vyčerpávaje prozrazuje též znalost výšivek moravských, s nimiž — zvláště s vyšíváním valašským — litomyšlská ornameutika nápadné analogie vykazuje. Také krajkám, z nichž zvláště zajímavé a rázovité v Litomyšlsku se zachovaly, věnuje spisovatelka pozornost a podává tu některé cenné příspěvky k místnímu názvosloví. Na devíti tabulkách nalezneme reprodukce výšivek z čepců, šat, koutnic i brucleků ve velikosti originálů. Reprodukce je zřetelná a správná, byť i nevystihovala dojmu elegantních, jemně pracovaných originálů. Dílko paní Novákové, spočívajíc na studiích originaů, jakož i na resultatech zpráv v okolí nastřádaných, je cenným příspěvkem k poznání našeho lidového kroje a vyšívání. Snad přispěje ruch podnícený výstavou lidového umění v zemské výstavě k tomu, by také ostatní okrsky, kdež kroj a jeho výzdoba rázovitě se vyvinuly,, za stejným cílem podrobně byly probádány. R. Tyršová.
Moravské ornamenty, III., vyd. Vlast. muz. spolek v Olomouci.
Vídeň, 1891. Třetí svazek „Mor. ornamentů" druží se důstojně ku předchozím dvěma záslužným publikacím. V. Houdek v rozpravě, zalomené na pečlivém, důkladném studiu, rozebírá jednotlivé „školy" lidového malířství moravského, pokud o tom látku podávají zachované kancionaly staré, zdobené pěknými okrasami. Slečna Mařenka Vanklova krásně a názorně nakreslila výběr jednotlivých ozdůbek a inicialek z kancionalů těch, z nichž zejména Boršický vyniká. Kancionaly popsány jsou pečlivě a podrobně od V. Houdka (při kancionálu Boršickém a Pinkasově) přispěním J. Klvaňi. Docela oprávněné je domnění, že tyto vzácné památky lidového umění chovají v sobě vzácné upomínky z dob dávných a dávných. Odloučenost moravského Slovenska od všeho proudu kulturního ze západu přimlouvá se za mínění Houdkovo, jež mimo to má také silnou oporu v konservativní povaze lidu tamějšího. Podobá se, že zvláštní ornamentika lidová, jak se jeví v kresbách těchto kancionalů, opravdu má v sobě upomínky ornamentu nikoli západoevropského, cizího, nýbrž samorost-lého, domácího, s příměsky rázu ornamentiky východo- a jihoslovanské. Dokázáno to zevrubným přirovnáním jednotlivostí z kancionalů moravských a kreseb z rukopisů jiho- a východoslovanských i byzanckých. Doporučujeme vřele sličnou, knihu čtenářstvu českému, zejména těm, kdož si všímají lidové ornamentiky. Knihová ornamentika může odtud čerpati ladné vzorce. Kniha, skvostně vydaná, zasluhuje pochvaly a uznání plného. — O otázce o důležitém významu slovanských Benediktinů, tak zv. „černých mnichů", nositelův a šiřitelů kultury domácí, slovanské (srv. str. 17 a d.), rozepíšeme se jindy obšírněji. Zatím se přimlouváme, aby si jí naši historičtí badatelé bedlivě povšimnuli. Jest to otázka veledůležitá při usuzování o kulturním vývoji národa českého v dobách nejstarších. Zíbrt
|
|
