str. 89
nový lid, snad dle Zampy týž, jenž přinesl kov a obřad spalování mrtvých. Za starší dolichocefaly má spis. L i g u r y, ethnického určení druhých nezná. Jisto však, že Etruskové dle zkoumání Zanettiho, Nicolucciho a j. byli již průměrně mesocefalní (ind. 78). N.
Brinton Daniel. Races and Peoples. New-York 1890, malá 8°, stran 313. V 1. kapitole této výborné knihy probírá spisovatel tělesné prvky ethnografie, v 2. prvky psychické, jež třídí na associativní (instinkty sociální, rodinné, řeč, náboženství, umění) a dispersivní (stěhování, obchod, války). Spis. staví se zda v řadu těch, kteří pokládají náboženství za nutný rozdíl člověka a zvířete. Není kmene, jenž by ho neměl. V kap. 3. zkoumá vývoj a roztřídění plemen lidských. V otázce tělesného vývoje lidstva je spis. přívržencem transformismu, pokládaje jej za dosud nejlepší pokus vysvětlení. Kolébku lidstva hledá v jižní Evropě nebo severní Africe, jež byly v době čtvrtohorní ještě spojeny. Odtud vyšla plemena lidská (počátek lišení klade v dobu ledovou) a rozdělila se na následujících 5 hlavních skupin, dělených ve větve menší: 1. plémě eurafrické (větev jihostředozemská a severostředo-zemská, k níž patří Arijové), 2. plémě austrafrické (větve: negrilská, ne-gerská, negroidní), 3. plémě asijské (větev čínská a sibiřská), 4. plémě americké (větev severní, centrální a jižní), a 5. plémě na ostrovech a pobřeží Tichého oceánu (větev negritská, malajská a australská). Zkoumání těchto plemen jsou pak zvláště věnovány kap. 4—9. Nás zajímá hlavně výklad otázky árijské. Původní Arijové vyšli dle Brintona odněkud ze západu Evropy a utvořili 2 větve: severní světlou (Lettové, Germani, Slované) a jižní tmavou (Helleni, Italové, Keltové). Asijští Arijci vyšli ze smíšení obou větví — Poslední kapitola jest věnována třem důležitým otázkám anthro-pologie: akklimataci, křížení a šíření civilisace r.
Winter Z. Dr.: Kulturní obraz měst českých, I., v Praze, 1890 Osvědčený náš historii; kulturní uložil výzkumy dlouholetého, neúnavného bádání v rozsáhlém díle, jehož první část vydána tiskem. Bádaje hlavně v archivech městských o kulturních poměrech v staročeských městech, sebral ohromnou sílu materiálu, sílu z brusu nových dokladů, čerpaných z pramenů většinou ještě nepoužitých, a roztřídil všecku látku v přehledné statě i zpracoval ji rázovitým svým slohem, záživně i pro nejširší kruhy čtenářstva. Kniha každého mile pobaví i poučí. Tvoří široký podklad k dalšímu bádání o dějinách české osvěty a vzdělanosti Zíbrt
Svátek Josef: Obrazy z českých dějin kulturních, I, v Praze,
1890. Svátek byl nedávno v posudku knihy jmenované nazván právem jedním z nejstarších pěstitelů české historie kulturní. Vedle Mikovce, Zoubka, Dvorského záhy pracoval pilně a soustavně zejména o době Rudolfínské. Po vydání pěkné snůšky článků („Culturhistorische Bilder aus Böhmen") uplynula delší doba. Nyní sebral četné svoje roztroušené články a studie i vydává je v knize samostatné. Nejzajímavější jsou ty články, jež se týkají doby Rudolfínské, jejíž nejlepším u nás je Svátek znalcem. Ale i ostatní články jsou poutavé a podávají plno nové látky, sebrané po záslužném studiu více než třicetiletém! Výborná kniha zasluhuje rozšíření mezi českým čtenářstvem. Na další svazek těšíme se upřímně. Z.
Kroj lidový a národní vyšívání na Litomyšlsku. Příspěvek k poznání kultury lidu českého, podává Tereza Nováková. Nákladem knihtiskárny
|
|
