České lidové vyšívání na zemské jubilejní výstavě.

Zachycujíce tuto zběžným pérem, obraz lidového vyšívání českého, jak na naší výstavě se jeví, shrnuli jsme památky starého vy-šívacího umění našich vesničanek v skupiny dle rozdílů místních. Ne-zatajujeme si při tom, že toto naše roztřiďování v nejednom případě doplnění a opravení dojíti může. Hlubší, všestrannější a podrobnější probádání našich výšivek krojových, spočívající na studiích místních, k němuž bohda též tato výstava lidového umění dá podnět, přinese nám zajisté lecjaké odhalení, ledaco nám objasní, ledaco vysvětlí a doloží, co dnes sotva napověděti a povšechnými rysy naznačiti dovedeme.*)

Hned při vyšívání jihočeském, ku kterému tu přistupujeme, naskytne se nám otázka po původu a vývoji této ornamentiky tak dekorativní, zcela zvláštní a svérázné, co do pestrostkvělé harmonie barevné, často orientálnímu vyšívání v ničem nezadávající. Nikde v severních Čechách, ani na Moravě, nebo na Slovensku nenalezneme ničeho v jednotlivých motivech neb v celku podobného. Podívejme se na tabule, na nichž p. Lego se vzácnou úplností soustavné obrazce motivů v jihočeském vyšívání užívaných zachytil. Uvidíme tu růžici, tulipán, poupě, „volátko" či jiřinku, paví oko, srdíčko, jetelový trojlístek v několika různých variacích, s nimiž se setkáváme na plenách a jiných výšivkách, pocházejících z kraje od Tábora k Veselí, od Jindřichova Hradce k Budějovicům se rozkládajícího. Na tento skrovný počet motivů obmezují se všechny, všude jsou motivy ty stylisovány stejným, byť i tu bohatším, onde prostějším způsobem. Čtenáři Českého Lidu vyhledají si je snadno na našem vyobrazení. (Vyobr. č. 5.) Zde poznají také způsob onoho zvláštního — právě pro tuto skupinu charakteristického — koncentrického rozčlánkování jednotlivých motivů. Rozčlánkování tomu odpovídá vždy různost zbarvení jednotlivých těch úzkých plošek často mezerou prosvitající látky, jindy řadou cetek nebo