s bůstky, kterýmiž hlavní tvary jsou konturovány. K takovým plenám patří zástěrky a košilky obdobně provedené, pěkné v efektu, když lehkým tkanivem prosvitá barva sukně, kdežto tam, kde pestré pleny se nosily, též bílé fěrtoušky byly okrášleny pestrým lemem z růžic a poupat a obyčejně pěti velkými květy pravidelně rozloženými. Ta-kovýtéž květ je vyšit na dýnku malého čepce, který rouškou či vínkem (páskem vykrášleným perlami a zrcátky) ovázán se nosil pod plenou, jež doma se odkládala a vůbec byla úborem jaksi slavnostním. Na Blatech sem tam dosud se vyšívá v duchu staré domácí tradice a na výstavu byl nám též půjčen rám s rozdělanou plenou, na níž způsob provedení stopovati můžeme. Také hojně předloh prostonárodními vyšívačkami nakreslených bylo nám zasláno, na nichž nalezneme i motivy k širokým okolkům i skizzy k výzdobě rohů plen z povědomých motivů sestavené.

Západní variant jihočeské pleny vykazuje zajímavé odchylky od typu základního. T zde rozkládá se sice výzdoba rohová po značné ploše, ale je z drobných motivů složena a řídce rozhozena. Vidíme tu růžici i „volátko", poupata i lístky jetelové podobně článkované jako v Táborsku nebo v Blatech, ale zdrobnělé, bavlnkou vyšité, zřídka pestrobarevné, nejčastěji červené a z různých žlutavých nuancí sestavené a bůstků neb cetek je co nejstřídměji k oživení celku použito. Za to zdobí se květy, často středy pavučinkovými, jimž co do rozmanitosti vzorku a přesnosti práce málo rovných se nalezne. (Takovéto „pa-vučinky" liší se od žurových výplní tím, že nejsou zhotoveny vytahováním a stahováním vláken tkaniva, ale všity krajkovými stehy v kruhový neb oválný otvor, docílený vystřižením látky.) Roztomile vyjímají se zástěrky z Vodňan a z Březnice na výstavu zaslané, zdobené pruhy s ornamentem vzhůru se vyvíjejícím, v lomených tónech znamenitě sharmonisovaným.

Nejzazší západ český je na výstavě zastoupen velmi pěkně, hlavně zásluhou musea Domažlického. Avšak co při rázovitém kroji Chodů nás především zajímá, není tak vyšívání, jako celá úprava, v níž se zachovalo tolik součástí starobylého původu, věc to tím zvláštnější, an kroj ten není jen starožitností jako téměř všude jinde po Čechách, ale dosud — aspoň v celé řadě dědin — se nosí. Kroj ten zachoval si také do dneška ráz noblessy, kterým se vyznamenávají všechny varianty kroje původně českoslovanského. Rázu toho dodává mu i úzká vrapovaná, jednobarevná sukně žen, úprava rukávců, bohatá vyšívaná výzdoba šatu mužského, široké klobouky, kteréž k osmahlým, výrazným tvářím Chodů tak sluší, nemluvě ani o zvláštnostech střihu. Ryze slovanským rázem svým liší se také kroj Chodů výhodně od kroje z okolí Plzeňského, od šustivé nádhery a pitvorné neforemnosti tamního ženského úboru a střízlivosti mužského šatu tam nošeného. Vzhledem na vyšíivkovou výzdobu mohou nás na Domažlicku upoutati jen vzorky na sukně vyšité. Vlastního ženského vyšívání tu nenalez-