křídly upravenými z hedvábných stuh od Mladé Boleslavi, bohatě gra-nátky vykládané z Krkonoší a z Polabí, velké, obklopené „září" ze zlaté krajky, nejvíce v okolí Litomyšle nošené, se skládaným okolkem krajkovým z jihozápadu, takové, na nichž ornament v zlatě se odráží od stříbrné půdy, jiné pokryté vysokou reliefovitou prací z bůstků, kovových perliček a granátků, jiné, na nichž vzor mdlou zlatou nití ploše proveden od leskle zlaté půdy se odráží, vyšívání stříbrné neb zlaté na hedvábí, s dýnkem hladkým i v záhyby složeným, s okolkem vyšívaným i krajkovým a jiné varianty vždy znamenitě provedené, vždy efektní, někdy i ryze národní ve způsobě stylisace motivů.

Zbývá nám, abych ještě na konec se zmínila o koutních plachtách, jichž bylo rozvěšeno v české chalupě množství tak překvapující pro každého, kdo se domníval, že u nás v Čechách se zachovalo již jen poskrovnu těchto svědků starého obyčeje českoslovanského. Mezi nimi nalézaly se některé (z Poděbradska), určitě z počátku předešlého století datované. Ty jsou vyšity stehem vrkůčkovým, ze slovenských vyšívek nám známým, a také stylisace ornamentu je totožná s obdobnými pracemi z moravského a uherského Slovenska. O této shodě zmínili jsme se ostatně na tomto místě předešle.

Je samozřejmo, že výzdoba koutnic co do kresby vzoru do jisté míry odpovídá ornamentice na součástech obleku v té oné krajině oblíbených. Okolí Litomyšle a Vysokého Mýta vykazuje na nich pruhy z velkých kalichů, růžic, jablek granátových a drobnějších kvítků a lístků přesně stylisovaných, ponejvíce smyčkovým stehem provedených s různými výplněmi. Z Polabí dostalo se na výstavu několik koutních plachet ryzostí kresby a vybraným vkusem v rozloze vzoru krásné plachetky připomínající atd. Při tom však je zajímavo stopovat též tu okolnost, že koutnice přece vždy a všude svůj vlastní starobylejší charakter si podržela, že i na Blatech se při ní nesetkáme s jiným vyšíváním než s červeným neb červeným a modrým. Český Lid přinese v některém z nejblíže příštích čísel vyobrazení některých typických exemplářů českých koutnic a ponecháváme si k této příležitosti o nich podrobnější zmínku.

Vyšíivek, jež ku výstavě lidového umění se sešlo, bylo přes půldruha tisíce. Vyloživše v soustavném pořadu vše co nejkrásnějšího, nejtypičtějšího, nejumělejšího, nejvíce svérázného v rukou se nám octnulo, docílili jsme toho, že v skvělém rámci naší krásné jubilejní výstavy nescházel též obraz samorostlého tvoření našich vesnických umělkyň, důkaz znamenitě vyspělého vkusu, nevšedního a rázovitého citu formálního, obrážejícího se v ozdobných pracích jehly bohatě rozmanitých.

Výstava přivábila nejednoho cizince, kterýž u této příležitosti, poznal také tyto památky naší domácí samostatné kultury slovanské. Odborníci mezi nimi — připadá nám zejména ředitel textilního oddělení jednoho z největších museí zahraničních — nemohli se ani dost