hoto století, druhá sebrána byla Bedřichem Schönem. Obě psány jsou pouze německy; vyčerpal je KarelHaupt ve své sbírce „Sagenbuch der Lausitz" (Neues Laus. Magazin, 1862—63., též v samostatné knize 1862., Lipsko), kteráž jest vedle sbírek Schulenburgových nejbohatší snůškou materiálu, do tohoto oddílu slušícího. Připojené výklady sběratelovy jsou však bezcenné ; vadou sbírky jest dále nedostatek lužických textů, kromě toho schází i udání míst, kde pověsti zapsány. Pověsti pocházejí většinou z krajin již poněmčených, anebo převzaty ze starších spisů a sbírek. Přísnějším požadavkům moderní folkloristiky vyhovují sbírky Wilibalda von Schulenburg 1. Wendische Volkssagen und Gebräuche aus dem Spreewald, Lipsko 1880 a 2. Wendisches Volksthum in Sage, Brauch und Sitte, Berlin 1882. Ve sbírkách Schulenburgových nacházejí se i terminy lužické, tu a tam ovšem nesprávné, pečlivě jest všude označeno místo, kde příspěvek zapsán — ale zapisováno zase jen německy (toliko ve druhé sbírce jest několik kratičkých čísel lužických v textu samém a v prvé sbírce v přídavku). Schulenburg jest přívržencem směru Schwartzova. Objemnou knihu „Wendische Sagen, Märchen und abergläubische Gebräuche" vydal r. 1880 ve Štýrském Hradci Edm. Veckenstedt, ale té sluší užívati jen s velikou opatrností při známé nevěrohodnosti sběratelově. Čistě věrohodné jsou v ní příspěvky H. Jordana (kteréž se nacházejí i v Časopise Mać. Serb.) a A. Rabenaua (otištěné později v knize „Der Spreewald"); ostatek jest směsice pravdy a překrou-cených neb docela smýšlených věcí, jichž nabyl sběratel (neznající slova lužického) od lidí, mnohdy rovněž lužičiny neznalých, a jen menším dílem od Srbů, kteří uměli zároveň německy. Tu třeba prve v lidu samém pravdivost neb znetvoření či podvrženost jednotlivých věcí na jisto postaviti, než bude možno sbírky užívati. Jiné knižní sbírky a studie jsou: H. G. Gräve, Volkssagen und volksthümliche Denkmale der Lausitz, 1839 (obsaženy i v jeho pozdějších „Sächsische Sagen"). Sbírku Gräveho vyčerpal K. Haupt ve své „Sagenbuch der Lausitz". — H. Jordan, Najrjeńše ludowe bajki, 1. seš. (více nevyšlo), Wojerecy 1876. (80 str. v 8°.) Obsahuje 30 čísel, z nichž čtyři nejsou původní; „Rozom a zbože" je překlad z Erbena, „Złoto-włóska" též, „Lěnja přelča" a „Žid w šćernjach" z Grimma. Je to vydání pro lid, tištěné švabachem a neudávající nikde místa, kde se pověsť atd. vypravuje. Zde můžeme připojiti i knížku R. Virchowa a Schulenburga, Der Spreewald und der Schlossberg von Burg, Berlin 1880.

Časopisecké sbírky a studie jsou:

S. B. Ponich (Pannach, Lužičan), Reliquien der Feld-, Wald-, Wasser- und Hausgötter der Wenden. (Laus. Monatschrift 1797. II. 741.). — J. E. S m o 1 e ř ve své sbírce písní, Powostanki starodaw-neho słowjanskeho nabožeństwa bjez džensnišimi Serbami, II. 265—274.