str. 206
Keltové. Tito u nás bydleli i za doby, kdy obchodem z jihu přišel a ujal se bronc i železo. Před sklonkem doby předvěké, asi v prvním století před Kr., přišli k nám germanští Markomané a Kvádové, Slované přistěhovali se do Čech a Moravy teprve v první polovině šestého století. — S ledačím zde nesouhlasíme, ale vítáme spis páně Křížův s uspokojením, neboť předpokládáme, že druhá škola moravská nenechá vývodů jeho bez odpovědi, a že starého svého, ji právě jako zvláštní školu charakterisujícího hesla autochtho-nosti Slovanů vřele a vědecky bude ohhajovat. Kritika p. Křížova přispěje zajisté k vyjasnění otázky. My sami nabýváme čím dále tím více přesvědčení o možnosti jakéhosi středního rozluštění, že totiž slovanští obyvatelé již před hlavním hnutím, jež se událo v polovině 1. tisíciletí po Kr., žili zde vedle neslovan-kých. V knize jsme znamenali velkou řadu chyb tiskových, často velmi rušících.
N.
Dr. Busch an Georg. Germanen und Slaven, eine archaeologisch-anthropologische Studie. Mit 1 Karte, 4 Tafeln und mehreren Abbildungen im Texte. Münster (Aschendorff), 1890. Stran 50. Práce Buschanova jest vlastně jen souhrn výsledků, k nimž v otázce, co z archaeologie východo-německých zemí patří Germanům a co Slovanům, přišli různí němečtí badatelé, hlavně R. Virchow. V celé práci jest velmi málo nového, a co je, není vždy správné. Cena práce leží právě jen v přehledném podání výsledků prací německých. Nelze souhlasiti s autorem, že by jen archaeologie a anthropologie mohla rozhodnouti národnostní otázky v praehistorii východního Německa (str. 3). Toto nedbání jiných pramenů přivedlo ho také k chybnému výsledku, že. vlastní Slované se usadili v Pobaltí teprve v 9. stol. (Autor zakládá toto tvrzení na datovaní záušnic a je provázejících mincí arabských, které mu svědčí, že Slované, obchod s východem provozující, právě na dobro obsadili tyto končiny.) Dle zkoumání Virchowových přijímá autor thesi o slovanskosti vlnovky a slovanskosti valů, na nichž se vyskytují střepy jí ornamentované. Podává popis těchto valů, a kolových staveb severo-německých. Z pohřebišt pole popelnicová typu t. zv. lužického jsou mu předslovanského, germánské ho původu, až na několik výminečných hrobů skříňových (Wachlin, Stoloc, Klecko atd.) Slované prý od 9. stol. mrtvé pouze pohřbívali, jak svědčí hlavně řadové hroby, vyznačené záušnicemi (str. 22). Jen ta část Slovanů (?), která už před 9. stol. mezi Labem a Vislou s Germany sousedila (jsou to Taci-tovi V e n e t i, jež zove autor ein slavisch-illyrisches Mischvolk) a se poněmčila, přejala od nich i spalování (str. 26) Výsledek je nesprávný; autor nezná hlavně výsledků ruské a polské archaeologie a neví, že u Slovanů dlužno připustiti oba obřady pohřební, oddělené tu a tam jen chronologicky nebo kmenově. V otázce anthropologického typu Slovanů kloní se k mínění, hlásajícím jich dolichocefalii a světlou komplexi. Na konci pomocí místních názvů (autor shledává slovanské názvy upomínající na slovo Němec jako Nehmitz, Niemtschitz, Niemczyn, Niemtsch a p., a vidí v nich důkaz, že před Slovany v zemi bydlili Germané) sestrojuje mapu původního osídlení, jež mu spadá dosti dobře s hranicí jeho rozložení pohřebišt slovanských a německých. N.
Dr. A. Götze. Die Gefässformen und Ornamente der neolithischen schnurverzierten Keramik im Flussgebiete des Saale. Mit 2 Tafeln Jena (H. Pohle), 1891. Jest to velmi pěkné vylíčení neolithické doby Durinska, pro nás tím důležitější, že spisovatel neopomíjí neustále přihlížeti k zemím okolním, tedy i k zemi české. Základem práce je studium neolithické keramiky. Spisovatel dělí ji na 2 hlavní skupiny: 1. Keramiku s ornamentem páskovým (bandverzierte), nacházející se mimo Durinsko v Čechách, na Moravě, v zemích rakouských, v Bavorsku méně, za to v Porýní, a v zemích Alpských. Také ve
|
|
