Vycházím z tohoto okršku . . . Ve jmenu nejsv. Trojice S. sme my požehnáni jako sv. Daniel v jámě lvové. Okolo nás Bůh otec .... J. M. Jozef před námi, svatí 3 králové za námi: Kašpar, Melichar, Baltazar i anjelé strážní

naši, sv. Kryštof. Amen."

Ku konci knihy je několik rad, z nichž jsme většinu již v úvodě zaznamenali. Některé jsou temné a spletené — asi následkem nedostatečnosti pisatelovy zřetelně se vyjadřovati. Rady dosud v tomto článku neuvedené jsou takové:

„Nejprv se všechny modlitby modli sv. Kryštofovi (pozoruhodnou je tu starobylá vazba slovem „modliti se" s pouhým dativem) „až do tej modlitby v Tampurku v Uhřích (?), co se v ní 6.666 ran pána Ježíše připomíná, a potom letanie a žalmy ... A když po prvym modlení nic neslyšíš, zas podruhé se modliti a žádati — jiné dni; svědomí čistého míti a od zlých lidí se varovati, aby tě nešpehovali .... o tom zprávu dávají, že se musí obrati beze všecké překážky k modlení . . . Všechny žalmy s modlitbami říkati a se postiti . . . Naposledy modlit se má žalma „Kdož ochrany nejvyššího". A když se již rozední, že již jinú práci konati . . . ." —

Nežli se to všecko pomodlí a poříká, ovšem asi mine celá noc; a s jakou chutí šel pak zaklínač po marně probděné a ve stálém strachu a rozčilení strávené noci po „jiné" práci, lze si mysliti.

Srovnáme-li tehdejší pověrčivé názory lidu hanáckého, jak nám je tento Zaklínač ukazuje, s dnešním střízlivým pohlížením Hanáků na svět, ozřejmí nám ta ohromná změna, jaká se s lidem tím průběhem posledního století v té příčině udála.

Na okolek sukně a zástěry zastupující sukně (srv. str. 26), kladou Slovenky zástěrky, také fěrtochy, fujenky a jinak po různu zvané. Zástěrka taková rovná se významem svým zástěře západoevropské, i bývá někdy jednoduchá, jindy bohatě vyšívaná, v některém kraji malá úzká, v jiném široká, že zakrývá většinu sukně. Z vyšívaných nejnápadnější a u nás také nejznámější jsou zástěry dubňanské, ve mnoha vesnicích kol Kyjova rozšířené (obr. děvčete z Moravan, čís. 16) význačné velice pestrou ornamentikou