Když se sedí na štědrý večer při stole, hledí každý sednouti tak, aby na stínu neměl velikou hlavu. Kdo z přítomných má na stínu největší hlavu, ten prý do roka zemře. (J. Hartmann z Terezínska: Má-li někdo dva stíny, bude se ženiti [vdávati]. Fr. Štěpánek: Kdo má dva stíny, varuj se nepřítele).

Každý z čeládky obdrží několik jablek a ořechů a to dle toho, jak se urodilo. Jablko se rozkrojí tak, aby jádra v jablkn uložená utvořila, hvězdu. Musí se při tom dáti pozor, aby žádné z jader se nepřekrojilo Utvoří-li se dobře hvězda a nepřekrojí-lí se žádné z jader, jest osoba ta celý rok zdráva. Podobně dělá se s ořechy. Je-li jádro ořechové plesnivé nebo vyschlé, praví se o té osobě, která jí ořech, že nebude zdráva. Je-li zdravé, bude po celý rok zdráva. V omáčce, která se dělá na rybu, jsou švestky. Kdo jí omáčku, dá stranou pecky a po večeři se počítají. Je-li sudý počet, vdá se neb ožení majitel či majitelka jejich v budoucím roce. Je-li na lichu, nevdá se, neožení.

Na štědrý den dělají děvčata z těsta knedlíčky. Do těchto pak zabalí lístek, na kterémž napsáno jest nějaké křestní jméno, na př. Josef, Václav a j. Tyto pak dají se uvařiti a který nejprve vyplove na povrch vody, vezmou jej, rozkrojí a lístek vyndají a které jméno jest na lístku tom napsáno, toho jména svého nastávajícího dostanou. O témž večeru vyberou si děvčata jablko a to z ošatky (okří), která jsou připravena na týž večer k jídlu a nechají jej do rána na stole. Ráno jablko vezmou si do kapsy a jdou do kostela. Když přijdou z kostela, postaví se před svým domem a kousá od jablka toho a kdo první jde z mužského pohlaví okolo, takovým jménem mužíčka dostanou. Roz-loupne-li kdokoliv první ořech, které jsou připraveny k jídlu o štědrém večeru, a jest prázdný, do roka již mezi živými nebude (t. j. zemře).

Vezmi od stolu 3 ořechy, uschovej je a vezmi je s sebou na půlnoční, na úsvitu a na velkou. Z „velké" jdi nejprvnější ven a koho nejdříve potkáš, toho dostaneš (za ženu, za mužej.

Po večeři štědrovečerní, když se umyje nádobí, v těch pomejích prý se mají umýti nohy, aby zůstaly chráněny od všelikých bolestí a vředů. Děvčata tahávaji z hranice dříví pozpátku polínka; když vytáhne rovné, dostane rovného muže, když křivé, hrbatého. Též se leje rozředěné olovo v ohni do vody na mísu a co se z něho ulije, dle toho se soudí, čím jejich budoucí choť bude, na příklad když se ulije věc podobná péru písařem, pušce myslivcem, koni sedlákem a p. Také prý se má zatřásti plaňkou v plotě, kde se sbíhají dva ploty v rohu k sobě a zvolati: „Můj milý, kde jsi, ozvi se"; z té strany prý má výti pes, odkud ten milý přijde. Jak mi sousedka vyprávěla, učinilo prý to jedno děvče a při slovech: „můj milý, kde jsi," prý ji něco za rámě chopilo a řeklo: „tu jsem!" Byla to smrt. Děvče ono prý z leknutí omdlelo a churavělo, až zemřelo. Jest to dle jejího výroku skutečná pravda.

Děvčata rachotí plotem, buď jím třesou nebo naň klepají oldešťkem, říkajíce: „Třesu, třesu plotem: kde můj milý bytem, ozvi se, ozvi se pes, kde můj milý večer dnes."