Předchozí 0302 Následující
str. 299

stolu, ohlížejí se za sebe, má-li každý svůj stín na stěně. Kdo by neměl, zemře co nejdříve. Před jídlem pomodlí se všichni: Otče náš, Zdrávas Maria a Věřím v Boha. Po jídle dá hospodyně děvečce kousek vánočky, jablko a ořech s tím doložením, aby to dala studánce. Děvečka pak se slovy: „Studně, studničko! My ti přinášíme štědrého večera, abys nám dala na celý rok vody" hodí dary do studně.

Třebetín, okr. Ledeč.    J. Valchář.

Na štědrý veóer házel hospodář do studně kousek housky, chleba i jablko a říkal: „Tu máš, studničko, koledičku, abys nám dávala dobrou vodičku." Kosti z ryb, které od večeře zbyly, uchovány byly jako lék a byl jimi podku-řován dobytek uhranutý. Svobodný lid vytahoval z doškové střechy stébla, jichž sudý či lichý počet oznamoval pak budoucnost, vdavky či naopak.

Z Plíškovic u Mirovic.    Fr. Košta.

V okolí Loučně říkají při házení kousku „štědrovnice", jablka a ořechu do studně: „Dej Pán Bůh dobrý večer, studánko! Nesu Ti štědrého večera, abys nám čistou vodičku dávala."    Aug. Hajný.

Při večeři vezme hospodář od každého jídla a hodí to do studně hastr manovi, aby po celý rok byla dobrá voda. Rybáři odnášejí rovněž hastrmanovi do řeky štědrého večera.

Z okolí Terezína.    Jos. Hartmann.

Při házení housky a ořechu do studny musí děvče honem odskočiti, neboť kdyby slyšela „žbluňknutí", byla by voda celý rok kalná; jinak zůstane celý rok čistá.

Velvarsko.    V. Štein-Táborský.

Hospodář vyjde po večeři ven a pilně naslouchá, neuslyší-li něco. Slyší-li zvuk, který by se podobal praskání prken nebo padání dříví, může věděti, že některý člen jeho rodiny do roka zemře. Slyší-li zvuk podobný hudbě, může očekávat, že některý člen rodiny se buď ožení nebo vdá. Když vyslechl hospodář budoucí osud své rodiny, jde s hospodyní a čeládkou do stáje, aby krmil dobytek. Každý jednotlivý kus dostane krajíček vánočky a kousek ořechu. Po té krmí se dobytek lepší pící. Po krmení kropí hospodář stáj svěcenou tříkrálovou vodou a požehná dobytek. Toho večera nesmí žádný z čeládky spáti ve chlévě, neboť prý dobytek mezi sebou mluví a povídá si o budoucnosti svého pána. Ten, kdo by se odvážil spáti ve chlévě do rána a to pod žlabem, aby poslouchal mluvící dobytek, zemře do roka a po smrti náleží duše jeho ďáblu. Když hospodář dobytek požehnal, zavře stáj. Po té postaví ke dveřím otep slámy a to bodně velkou a před práh stáje položí koště. Slámu dává proto, že do půlnoci přichází čarodějnice, aby dobytku, hlavně kravám, na dojnosti ublížila. Když však najde před stájí otep slámy, musí každé stéblo počítat, což ji zdrží a to tím déle, čím více stébel jest. Kdyby snad se stalo, že by přece stébla do půlnoci spočítala, jest tam ještě koště, o kterém ona neví. Když pak chce jít již do stáje, zakopne do koštěte a upadne. Tím zdrží se a než ho odnese na stranu, jest po půlnoci a tu přestává veškerá moc čarodějnic. Když tak vše před stájí hospodář položí, hodí do studně (má-li jakou ve dvoře) kus vánočky a ořechu, aby voda byla lepší. Kosti z ryb zakopá pod strom, aby nesl dobré ovoce. Čarodějnice zahánějí se také na štědrý večer buď střílením z ručnic nebo práskáním biče. Na štědrý den dostává drůbež vařený hrách. Než se dá vařiti, přebírá se. Kdyby ten, kdo hrách přebírá, několik zrnek snědl, dostane tolik vředů na tělo, kolik zrnek snědl.


Předchozí   Následující