Po večeři hází se přede dvéře drobná řezanka, aby jí nemohla čarodějnice spočítati.

O štědrém večeru schovává selka tolik ořechů, kolik má „dojnic" krav. Když se některá má oteliti, rozloupne jeden a dá jí jádro s kouskem chleba, aby měla po celý rok hodně dobrého mléka.

Hospodyně dává na štědrý večer do hrnku mouky, od koláčů nechala trochu mandlí a hrozinek, dala je do té mouky, přidala šafrán a hrnek postavila za stůl. Na sv. Štěpána to vynesla do komory. Pak když se otelila kráva, vždy z drtku té mouky, hrozinek, mandlí a šafránu v ní vložených uvařila polévku nebo to nalípala na krajíc máslem pomazaný, dala krávě a byla ubezpečena, že bude od ní tlouci samé žluté a dobré máslo.

Hospodyně schovávají vánočku o vánocích. Je prý lékem proti ranám, jsouc rozmočena a jako obkladek přiložena.

O štědrém dnu ráno otloukají děti stromy vařečkou, při čemž obcházejíce říkají: „Stromečku, vstávej, ovoce dávej — je štědrej den." Za to dostane se jim od majitele zahrady sušeného ovoce, cukroví a pod.

Včelám dává se po kousku jablka, jádra z ořechu, aby měly hodně medu. Chce-li hospodyně, aby slepice hodně nesly vejce, má jim dáti na štědrý večer brambory s mákem; kolik prý která slepice máku sežere, tolik bude míti vajec. Husám dávají o štědrý večer brambory s česnekem, aby měly pěkná housátka. Kdo si vezme na jitřní pod košili svěcený proutek lískový, vidí prý čarodějnici obrácenu od oltáře, ana čaruje — Večer na štědrý den se střílí, aby prý se čarodějnice vypudily.

Jakmile večer nastane, jest zvykem ve Studené (okr. dolno-kralovický) a v okolních obcích, že každý hospodář, jenž má střelnou zbraň, vypálí několik střelných ran. Na štědrý den před slunce východem dávají hospodyně po stroužku česneku 1. houserovi, by byl bujný a hodně se pojímal; 2. kohoutovi za týmž účelem; 3. psovi, aby byl ostražitý a na zloděje zlý. — Dívky vezmou střevíc, obrátí se zády ke dveřím světnice a přes hlavu jej hodí. Obrátí-li se střevíc špičkou ke dveřím, tož dívka, jež jej hodila, příští rok se vdá, „půjde prý z domu" ; obrátí-li se však patou ke dveřím, zůstane ještě doma seděti. — Okrojí z jablka slupku a podobně házejí tutéž přes hlavu za sebe. Jakmile dopadne k zemi, rozeznávají, která as písmena utvořena jest slupkou tou. Tou prý počínati bude jméno budoucího muže nebo budoueí ženy. Podobnou věštbu popisuje M. Cinertová.

Před večeří snese hospodář i hospodyně vše na stůl, čeho k večeři třeba. Kromě toho přinese hospodyně pecen chleba, který položí do jednoho rohu stolu; na druhý roh pak se dá obláč lnu (len spracovaný a ku předení připravený, ve věnec svinutý), do jehož středu postaví svíci hořící. Úzkostlivě dbá se toho, by k večeři zasedl sudý počet osob, neboť kdyby byl lichý, některý člen rodiny by příštího štědrého večera se nedočkal. Když zasednou ke