Moskevské carstvo není výrazem ruské národnosti, je to byzantinický despotismus, v něm je poddaný „cholopem" beze všech práv; stát a církev nestarají se o národ, nýbrž jen o sebe, šlechta i lid stejně tonou v nevědomosti, v duševní lethargii. To zlomil Petr Veliký rázem. On je nejženialnějším synem svého národa, svou bezohledností patří době staré, svou energií a všestrannou prací době nové. Jím zatlačen jazyk církevní (jako na záp. latina) a tvořen nový spisovný jazyk, jemuž on sám dal písmo. Nová vzdělanost vede k studiu kraje i lidu a stává se obráncem jeho lidských i společenských práv. Tím povstává nová věda ethnografie.

Národ ruský rozdělil se na „společnost" a nlid"; v prvé jsou všichni vzdělaní, v druhém nevzdělané selstvo, kteréž společnost ve svých idyllách atd. ozdobovala „nevinností a prostotou mravů". Ale i tím buzen interes, který pohnul M. D. Čulkova k Sobraniju raznych pěseň a k vydání Skazok (1782). Ale i státní potřeba vyvolala rozruch v práci. Potřeba atlasu způsobila cestování po říši a popisování jí ve všech směrech. Položen základ ruské geografii. Procestována Sibiř až do Kamčatky, projeto Sev. moře (Bering . Roku 1768 Akademie převzala důkladné prozkoumání říše přírodovědecky, ethnograficky, archeologicky atd. Lomonosov obrátil pozornost k zvykům a obyčejům zvláště církevním, v nichž mnoho bylo zhoubného. Vydávání pramenů histor. vedlo-k prvým dějinám ruským Tatiščeva, jenž stojí na hranici kronikáře a pragmatika Skutečnou kritiku vzbudil teprve G. Fr. Miller, ale popudil na se celou „společnost". První učenci byli Němci, kteří stali se učiteli Rusů. Mnozí z nich-výtečně působili na rozvoj vzdělanosti ruské. Co vykonal Schlözer, Stritter, Pallas a j.! Druhý mocný proud nesl se k jazyku Spisovný jazyk tvořil se-z lidového. Proto společnosti ss tvořily pro řeč a literaturu, které překládáním z cizích děl a sbíráním materiálu v lidu hleděly povznésti jazyk spisovný. Roku 1789—94 vyšel Slovar Akad. Rossijskoj. Hlavní pracovníci byli tu přírodozpytci! D. S. Rudněv napsal prvou literaturu ruskou. Třetí je buzení národního sebevědomí mohutněním literatury a poznáním nerobotných nespravedlivost poddanství, čemuž prvý dal průchod Radiščev. Ale Kateřina II., Karamzin, Puškin a j. příkře tomu kladli odpor, v jichž romantismu lid ani nechtěl osvcbození práv. Tak zplozena „offlcialná národnost", která k lidu skláněla so dvojsmyslně, velebila jeho pokoru a lethargii, ale ničehož proň neučinila. To obráží se jasně v belletrii, kde obrat způsobil N. J. Nadeždin a žák jeho Bělinskij. On učil, že-povznésti lze literaturu jen povznesením řeči k čistotě a pružnosti, jež pak musí prodchnuta býti národností, t. j. nár. duchem. Proto chce povznesení školství a tím vzdělanosti. V ethnografii samé mnoho způsobil prací „O russkich na— rodných mifach i sagach v priměnenii ich k geografii i osobenno k etnografii ruskoj". Sněgirev vydal „Russkie v svojich poslovicach", při čemž výklady zůstaly slaby. Největší toho druhu je dílo V. J. Daľovo „Poslovicy russk. naroda", kde na 30.000 přísloví uloženo. Rovněž „O pověrjach suevěrjach u pred-razsudkach russ. nar." je dílo důležité. Ale tu vědecké spracováni chybělo: toho dostalo se těmto oborům teprve proniknutím nového obratu ve vědách na západě. Také censura překážela rozkvětu literatury.

Prvním velkým mužem nových proudů je S. M. Solovjev, historik kritický, který na základě pramenů bystrým duchem vybudoval dějiny národa ruského. Šťastné i smutné doby stejně kritisuje, nevelebí, neukrývá jako Karamzin. K němu druží se výtečný archaeolog. J. E. Zabělin, který spisy „Do-mašnaja žizň russ. carej" a „D. ž. r. caric" vyjasnil velkou měrou život 16. a. 17. stol. ze stránky zcela nové. Kromě toho kopáním kurganů převzácné dobyl starožitnosti skytské i řecké. Historie spojená s ethnografii dobyla neobyčejných úspěchů. N. Kostomarov výtečnými pracemi přispěl k vyjasnění řady otázek historických, zejména hájil samostatnost kmene malbruského (Dvě russkija národnosti) naproti velkoruskému. K nim patří též Pogodin, Pekarskij, Ustrjalov, kteří zejména objasnili význam a průběh reformy Petrovské Zároveň důkladně studován raskol (Ščapov), který objevil se jako veliké nedorozumění mezi lidem,.