církví a státem. Však i v té době Konst. Aksakov idealisoval historii a došel závěrů, které neodpovídají skutečnosti. On slavjanofil v Moskvě a její minulosti spatřoval ideal pro budoucnost. Zkažený západ vypěstil zhoubnou civilisaci, která nehodí se východu.

Studium života a plodů lidových na základech správného pojímáni minulosti nabylo nových, jasnějších změn. K. D. Kavelin, historik rusk. zákonodárství ukazoval nutnost zrušení poddanství, probral kriticky obyčeje, obřady a pověry a dokazuje, že slepá náhoda podřízena rozumovému zákonu je kořen obyčejů. Výborný ie výklad svatebních obyčejů. Touž cestou bral se i N. V. Kalačov

Vedle této historické školy však vystoupila i filologická. P. N. Rybnikov sebral překvapující množství „bylin, starin, pobyvalščin i pěseň", rovněž „skazki, pověrja atd." ve 4 dílech. I muzický Jakuškin a křtěný žid Šein sebrali mnoho písní. Prvý opravdový vykladatel ruské písně je F. J. Buslaev, který i ve filologii ruské způsobil obrat. On hleděl v písni dojíti jádra, ale nezapomínal i formy, vyložil vznik eposu národního, jeho cenu i význam literární. On zvrátil mythologické výmysly a ukázal, že mnoho, co bráno za pohanskoslovanské, je křesťanské z legend vzaté. Pohádky vydal A. K. Afanasjev (Russkija narod-nyja skazki 8 sv. M. 1855-63). Je to prvý vědecký sborník toho druhu na Rusi. Výtečný úvod. K nim druží se „Nar. russ. legendy" a pro mythologii „Poeti-českija vozzrěnija slavjan na prirodu". — Kniha, ve které sebral svoje bádání, představuje celý systematický výklad předmětu, objímá celý obzor staré mythologie. N. S. Tichonravov vydal veliké dílo „Lětopisy russ. literatury i drev-nosti", v němž sebrány práce rozličných spisovatelů, hlavně samého T.; pan P. uvádí podrobný obsah. A. A. Kotljarevskij v spise „Starina a národnost" podává historický náčrt ethnografie v 60. letech. Z novějších filologů nejpřednější byl A. A. Potebnja, který prostudoval nářečí a podřečí ruská, zvláště maloruské a dobyl si velikých zásluh o rus. syntax. „Pěsni sobranyja P. V. Kirěevským" jsou jeden z nejdůležitějších a nejbohatších památníků ruské ethnografie. Výklady písní, obyčejů atd. E. V. Barsova uvádí p. P. zejména, k němu pak řadí vykladatele legend a duch. písní A. P. Ščapova a rusk. eposu L. N. Majkova. Pak vykládá p. P. stanovisko Oresta Th. Millera, A. P. Bezsonova a Stasova, načež přichází k nejvýtečnějšímu znalci mythologie slovanské a všech plodů lidových sem spadajících Aleks. Nik. Veselovského. Týž počal analytickou methódou ukazovati pohanské a křesťanské živly v podání lidovém a jsa znalý záp. i vých. literatury v původním sepsání dobral se výsledků trvalých a překvapujících. Krok za krokem ukázal vliv legend na rus. epos, jemuž dostalo se pravého smyslu i opravena starina. Při výkladu pověr dvě klade otázky: a) jaké části národněbásnických výtvorů podléhají mythol. výkladu? b) na čem zakládá se počátečný bod výkladu? a dochází, že doby i plemena myth mění a tudíž jen to, co je celé řadě společno, lze bráti za základ. Pak obrátil se ku koledám, v nichž hledá živel pohanský, křesťanský, motivy bytové a epické. On zejména vyložil význam byzantinského podání v ruské literatuře lidové atd. On je prvním mythologem slovanským. Za ním stojí celá řada mladších učenců, již stejným pracují směrem. Pan P. podrobně vykládá i práce těchto a konečně podává přehled sbírek v jednotlivých oborech. Kdo by s literaturou ethnogra-fickou blíže chtěl se seznámiti, najde úplný seznam spisů u Mežova (Lit. russ. geogr., statist. i ethnografiii 1859—1880 . Druhý díl končí vlivem těchto studií na belletrii, vysvětlením vzniku a rozvoje realismu a konečně výkladem t. zv. narodmčestva, které tápajíc ve tmách vlastní nevědomosti a zmatenosti, staví se k lidu a bojuje proti němu, hledajíc brzy tu, brzy onu ideu za východisko své činnosti.

Dějiny ruské ethnografie jsou výbornou pomůckou i k práci i k poučení a vřele bylo by je doporučiti zejména našim badatelům, neboť měli by v nich rukověť spolehlivou pro svá studia a bez obtíží by seznali, co v tom onom oboru již vykonáno. U nás, bohužel, každý vykládá, nevšímá si, co předchůdci