str. 308
jeho vykonali a odtud ten smutný pohled na dosavadní výsledky české ethno-grafie. Kdyby jako za dob Safaříkových našinci všímali si slovanské literatury bedlivěji, často by vyvedeni byli z klamu, než se jím jiným pochlubí. Jedině proto šířeji ukázal jsem na obsah spisu p. P., aby těm, již se ethnografií obírají, vyznačena byla cesta, po níž bére se táž věda u národa ruského, v čemž že vodítko míti můžeme, doufám. (Dokončení.) Vavř. Dušek.
Sepp. Joh. Dr. Internationale Hochzeits, Tauf- und Todesbräuche. Beweis für die Einheit des Menschengeschlechtes und die Urheimat Asien. München, 1891. Pro odborníky má kniha vábivý název. Svatba, křest a pohřeb jsou momenty v životě lidském, kolem nichž seskupily se řady významných obřadů, pověr a názorů lidových. Po výsledcích studia Lubbockova, Morganova, Postova, de Gubernatisa, Hellwaldova, Schroederova, Westermar-ckova, Volkovova atd. atd., každý, kdo jen poněkud si všímá věci, těší se, že tu autor na základě nejnovějších spisů jmenovaných, zevrubně vyčerpávajících látku, kterou se obírá v knížce 176 stránkové, podal asi hlavní výsledky posavadního bádání a pokusil se pak o odůvodnění these, kterou napsal v čelo knihy. Bohužel, je čtenář sklamán slibným názvem Co tu otištěno, je pestrá, neurovnaná a neúplná naprosto směsice dávno známých zpráv, při čemž autor pramálo si všímal, že to, čeho dva, tři doklady s vhodnými i často nevhodnými poznámkami podává, mnohem bedlivěji a důkladněji bylo již probádáno a zjištěno. „Slavica non leguntur" platí až na čestné výjimky u německých badatelů. Nedivíme se, že autor nezná slovanských studií o látkách, které povrchně, ledabyle probírá, ale sluší pravdu pověděti, že není vděčný ani německým spisovatelům, neznaje neb aspoň neuváděje jejich skladeb Příklad nechť dokáže tvrzení naše. Na str. 35—40. je stať „Der Brautraub". Několik drobných zpráviček sebráno a nic více. Zatím mají Němci vedle roztroušených statí celou knihu o tom od L. Darguna (Muterrecht und Raubehe und ihre Reste im german. Recht und Leben, 1883. Srv. jiné údaje literárně-historické v našich Listech z českých dějin kulturních, str. 102 ad.) Nebo na str. 91—93. je několik nesouvislých zmínek o tanci pochodňovém při svatbě. Ze nezná autor podrobností ze starší knihy Vossovy, Geschichte dos Tanzes (str 123 ad.) nebo ze samostatného spisku o téže látce od F. v. Raumera (Fackeltanz bei hohen Vermählungen in kön. preus. kurbrandeburg. Hause), mohlo by býti lecjak vysvětleno, ale že neví, kterak několik příkládků uvozovaných od něho, zastíněno je řadou podrobných zpráv zajímavých v důkladné knize Bohmeově nedávno vydané, Geschichte des Tanzes, 1886, str. 77 ad., je takořka nepochopi-telno. Bylo by škoda místa i času, kdybychom všecky další doklady chtěli uváděti. Jen ještě dodáváme, že nemístné, ba malicherné jsou v knize o lidovědě násilně přitažené narážky rázu politického. Unikum v moderní literatuře vě-decké je na př. stať na str. 55: V Německu chodívají novomanželé v den svatby na hrob rodičů a příbuzných. Je to zjev i jinde známý a psychologicky vysvětlitelný, že v tak vážném okamžiku jdou ku rovu svých nejdražších přátel. Sepp však tvrdí, že v Lotrinsku také chodívají. Odtud vážně a proloženým tiskem autor politisuje. Úctyhodný Virchov, jemuž kniha k 701etým narozeninám věnována, zasloužil si daru důstojnějšího Zbt.
Máchal H. D r. Nákres slovanského bájesloví, Praha, 1891. Plýtvali bychom slovy, chtíce snad dokazovati, že bylo knihy tohoto druhu potřeba jako soli. Odborníci naši měli každý podle svých zkušeností přehled o literatuře ji nynějším stanovisku bádání v oboru slovanského bájesloví. Čtenářstvo české však nemělo mimo Hanušův „Bájeslovný kalendář", nyní již vzácný, přese všechen hojný materiál v něm snesený, přehledné knihy, odkud by čerpalo poučení o slovanském bájesloví. Dr. Máchal podal české i slovanské ve-
|
|
