Předchozí 0312 Následující
str. 309
řejnosti slohem poutavým a přístupným v příslušných statích přehled posa-vadních, zejména nejnovějších výzkumů bádání bájeslovného, beze všech fantastických hříček a planých domyslův a zastaralých theorií, tak jak vědecky jistá pravda neb aspoň odůvodněná pravděpodobnost připouští. Konstatujeme, že literaturu odbornou ovládá plně, vybíraje vždy z proslulých slovanských badatelů, Veselovského, Kreka, Sumcova a jiných vhodně, čeho pro objasnění potřeba Že leckde i nadále budou mnohé zásady sporné, rozumí se samo sebou, a spisovatel v předmluvě je si toho vědom. Zatím na knihu upozorňujeme. Širší posudek podáme v některém z čísel budoucích.    Zbt.

@NZ@Referáty o časopisech.

Živa. Časopis přírodnický. Redaktoři prof. Dr. Boh. Raýman a prof. Dr. Fr. Mareš. Ročník I. Praha (J. Otto), 1891. Tento výborný časopis, zasluhující co největší podpory české intelligence, přinesl v minulém svém ročníku také několik prací z oboru anthropologie a praehistorie. Není pochyby, že aspoň prvá věda v obor jeho náleží. Prof. Dr. J. Woldřich napsal článek „O pravlasti indoevropského pranároda" (strana 97—100), v němž vlastně znovu vykládá populárně známý svůj příspěvek k rozluštění tak zv. hiatu Mortilletova mezi dobou diluvialní a neolithickou. Vzájemné uložení 2 vrstev ve dvou jeskyních u Krakova ukazuje zřejmě, že v té krajině (a jako asi vůbec v celé Evropě) nebylo žádné mezery ve vývoji kultury. Ostatní články sem spadající obstaral v tomto ročníku Dr. E. Kovář, a sice „O jazykozpytu" (strana 76—81) a „O pravlasti národů indoevropských", v němž podává pěkné resumé dosavadních výsledků v otázce o vlasti árijské, ač všechny nové práce použity nejsou. Méně podařený jest článek „Virchow, anthropolog a praehistorik" (strana 266 až 267), v němž nejhlavnější body této činnosti Virchowovy byly zcela opominuty.    N.

Časopis vlasteneckého spolku muzejního v Olomoucí. Č. 31 a 32. (Ročníku 1891 č. 3. a 4.) Olomouc, 1891. — Vlasta Havelková: „Hromadný nález bronzů u Slatěnic". Jest to jeden z nejdůležitějších hromadných nálezů na Moravě a skládá se z věcí typu jednotného. Zaráží jen sponka rázu patrně pozdního, zobrazená na str. 91. Mínění pí. spisovatelky, že v Slatěnicích byla i slévárna bronzů, jest velmi pravděpodobné. E. Peck: Z obecních počtů holešovských za rok 1685—6 a 1710—1714" (str. 96-101). Dr. L. Niederle: „Příspěvek k ocenění vlnovky na našich nádobách" (str. 101—103). Vícero-násobná vlnovka je u nás charakteristikem nádob t. zv. doby slovanské, kromě toho však v alpských zemích rakouských objevuje se hojně i na nádobách římských. Chtěje poměr obou zjevů vyšetřiti, prohlížel spis římskou keramiku ve více musejích evropských a našel, že ve vlastní italské a italskořecké keramice tato vlnovka vůbec nepřichází, za to všude v provinciích, ač v Britanii, Gallii mnohem řidčeji než v zemích rakouských; zdá se proto, že ornament ten přešel ke Slovanům z keramiky římské I. L Červinka: „Denary údělných knížat moravských" (str. 103—108, 137—140). P. J. Zavřel: „Něco o hanáckém kroji na levém břehu Moravy u Kroměříže až k Přerovu" (str. 114—117). Fr. Přecechtěl: "Žárové hroby u Slatinek" (str. 133—137). Pole popelnicové typu u nás velmi obyčejného. Bronzů nalezeno velmi málo, jedna železná těnská sponka dovoluje však určité datování. Jan Knies: „Pravěké nálezy jeskyně Šošůvecké na Moravě" (str. 141). Nová jeskyně n známého poutnického


Předchozí   Následující