Jak jsem pravil, nemohu býti přítelem tohoto roztříštění, ale nečiním také návrhu, aby se napravilo. Návrh podobný mohl by míti následky dosti nepříjemné. Důvody pro svůj náhled mám tyto:

Nepodceňuji dobré stránky, kterou mají podobná musea. Podporují činnost sběratelskou, uchrání mnohé v kraji, co by se jinak ztratilo, lid má do nich snáze přístup, snáze se poučí, a co hlavní, do musea svého města a kraje spíše dá každý podobný vhodný předmět, který choval u sebe, než do města vzdálenějšího, ale všechny tyto dobré stránky nevyváží mi to, že se tímto rozptýlením a roztříštěním stěžuje studium vědecké. Co pak jsme tak velikým státem, abychom musili míti řadu musejí? I. Undset právem horlil proti tomu, aby krajská města německá zřizovala si svá musea, města, která jsou často mnohem větší krajinských měst českých. Kdyby byly sbírky centralisovány v Praze, nejen že se usnadní stadium, neboť objíždět celé Čechy je věru za těžko — ale i sbírky samy budou pro budoucnost lépe zachovány a lépe oceněny. O tom nechci pochybovat, že v největším počtu případů podnět k založení musea vyjde, ne snad z řevnivosti na město jiné, které už má své vlastní museum, ale z čisté snahy prospěti studiu. Také to bývá vždy skutečný interessent, který podnět dá a museum v první době vede s příkladnou láskou a porozuměním věci. Ale co později, když takovýto zakladatel a správce zemře nebo se odstěhuje? Obyčejně nebývá náhrady, a klíče od musea se povalují ve stolku předsedy nebo jednatele společnosti musejní, který daleko již nemá interessu toho, jako měl jeho předchůdce a museum upadá, V Praze vždy může býti o to postaráno, aby vedení sbírky svěřeno bylo někomu věci znalému, ve městech venkovských se těžko hledá náhradník; kromě toho může se v Praze v museu věnovati lepší péče i zachování předmětů než na venkově, kde často pro museum bývá vykázána vlhká a nejtmavší síň v radnici.

Proto nesouhlasím úplně s projevy, které u nás velebí instituci krajinských musejí a měl jsem za svou povinnost své námitky zde uveřejniti. Nejsem v tomto posuzování osamocen.*) Myslím, že každý, kdo chtěl v archaeologii české studovati, těžko pociťoval, že bohatství památek zachovaných je tak rozptýleno po zemi. Kdyby si musea aspoň vzala za úkol vše, co mají, publikovati, stala by se tím aspoň částečná náprava. Přimlouval bych se za to vřele, věda, že na zřizování musejí samých nebude lze již ničeho měniti. Příkladem může býti museum spolku „Včely" v Čáslavi. Ostatně neměl bych ničeho proti musejím krajinským, kdyby byly pouze ústavy sběracími, museji provisorními, kdyby totiž sbírala po kraji a věci na čas