— První snop, který se ve stodole s vozu sdělá, rozháže se po stodole, aby obilí hodně sypalo. (Od Hustopeče).

Když doveze hospodář nebo čeledín první vůz obilí ke stodole, hospodyně ho poleje z nenadání vodou, také prý, aby obilí hodně sypalo. — Na mlatě se nesmí jísti, sice by pšenice byla snětivá. Vymlácená sázka se ještě jednou na rychlo cepy přejde. Co se tak vymlátí, je prý pro žebráky. (Od Brna.)

Z řítice nemá se obilí sypati do měchu, polámal by se mlýn. (Od Vsetína.)

e) Len. Konopě. Zelí. Leny (sejou se) kolem Petronely (31. května). Ode Žďára. — Když se má seti semeno, rozsévač rozetře si v rukou česnek od štědrého dne a rukama takto natřenýma seje; na vzešlé rostlinky nejdou mušky. (Od Jihlavy.)

Když se len dotrhává, nechá se ho hrstka státi, obejde se, splete v rulík a stočí u věneček a přikryje kaménkem („věneček Helenčin"), aby se na rok zase dobře urodil. Když se len rozloží, některý hbitý rozkladač rychle se po něm poválí, aby se len dobře uležel. (Ode Žďára.)

Na konopě se nesmí kopati (na př. úvratě); jak hluboko do země prokope, jen tak vysoké urostou. „Padši kousek nedoseju," praví hospodář, „než bych kopal."

Přísadné (hlavaticové) semeno sejou Valašky v bílé sukni, aby narostly bílé pěkné hlávky.

Když se sadí zelí, dobře jest přejeti lístkem přísady přes pysky, zajíci nebudou žráti zelí. (Od Vsetína.)

Pokrade-li kdo přísadu s pole, na poli tom sedm let se nic nerodí. Aby se zase rodilo, třeba s cesty, kudy nejvíc lidé chodí, na tu roli hlíny nanositi. (Od Vsetína.) — Má-li z jara první ohlášku vdovec, housenky požerou zelí. (Ode Ždára.)

Na Veliký pátek nabere se do soudku vody z potoka a polévá se jí hlavatice, aby jí mušky nežraly. (Od Třebíče.)

Pohanku neradno seti, když se mračna sem tam po obloze honí; třeba počkati, až půjdou všecka jednou stranou. (Od Vsetína.)

Kúkol — chleba ukroj, charva — chleba dává, slepý mak

— nechce dat, kuřačka — požčaj nám křiváčka. (Od Břeclavy.)

Urodí-li se stoklasa, uživí se pán i chasa; urodí-li se metlica, neuživí se ani slepica. (Od Vel. Meziříčí.) — Metlica, v břuchu světlica." (Slezsko.) — Aby se nezavrhla stoklasa, když pšenice metá, přijda na pole ohni klásek a přilož kamenem. (Od Třebíče.) Roste-li komu na poli bodláčí, ať jde přede dnem nahý na pole a třem bodlákům utne hlavy; ostatní se vytratí. (Od Pern-štýna.)