pluh škaredě oře, udělá se koleček z vazového dřeva a zastrčí do pluhu místo jiného. (Od Vsetína.)

Na podzim zapraš (oř a sej za sucha), na zesno zamaž (za vazka).

Když se vrátí pacholek s první oračky, a děvčata s trávy, polévají se navzájem, aby byli celý rok čerství.

c) Setí. Krátké stopky jiskérek (sedmikrásek) ukazují, aby lidé později seli. (Od Hostýna.)

Jarou pšenici nejlépe seti, „až se hruška hýbe" (pučí). (Od Strážnice.)

Chceš-li věděti, které obilí se příštího roku nejlépe povede, nasej na sv. Medarda (8. června) několik zrnek každého obilí. Které za 20 dní nejpěkněji vzroste, to se budoucího roku urodí.

Na svátek Matky Boží semenné (8. září) světí se pšenice na setí. Děvčata přinesou ji do kostela na talířích. Do pšenice nastrkáno je kvítí a děvčata mají kytky uvité z kláskův a kvítí. (Od Brodu.)

Na Štědrý den hospodář ulije lojovou svíčku, kterouž se svítí na štědrý den, na Boží narození a na sv. Štěpána. Maje rozsévati, semeno vykropí svěcenou vodou a opalkem potře si ruce, aby obilí bylo čisté od plevele a nesnětivé. (Od Strážnice.)

Když dojde rozsévač na pole, poklekne a pomodlí se otčenáš a zdrávas. Nasypav si potom obilí do rozsévky (plachty), počne rozsévati, řka. „Pane Ježíši Kriste, račiž to rozhojniti a požehnati." (Od Strážnice.) Na Tišnovsku rozsévač požehná sebe, obilí a zem, potom obrátiv se k východu, říká: „Já ti rozsívám ke cti a chvále Boží, k prospěchu své duše a bližního spasení a dušiček z očistce vysvobození. Pšeničko, byď čistá, jak byla Panna Maria, když počala Pána Krista. Amen." Nebo: „Seju ti, pšeničko čistá, abys byla tak čistá, jak Maria, když počala Krista." Rozsévač hledí vzhůru, aby obilí hodně vyrostlo.

Obilí má se seti, když měsíce přibývá, by rychle rostlo. — Zaseje-li se dopoledne, semeno brzo vzklíčí. — Zrno zaseté v říjně nikdy nebývá plinné. (Ode Žďáru.)

Když hospodář zaseje, hospodyně přistrojí mu vejce, aby se urodilo. (Západní Morava.)

Kdo ti pošlape na podzim žito, dej mu krajíc chleba; kdo na jaře, dej mu pohlavek.

d) Sklizeň a mlat. Ženci přijdouce na pole žat první obilí, pokleknou, pomodlí se tři otčenáše a zdrávasy, potom užnou několik stébel a opášou se jimi v úpoly, aby jich záda nebolela. Na první pokládku položí se hrsť obilí křížem a tak i když se dožne, na pokládku poslední. (Od Strážnice.)

Když se první snop uváže, postaví se klásím vzhůru, aby se těsto z mouky toho obilí dobře „rušalo" (kyslo). (Od Příbora.)