V noci před sv. Janem Křtitelem do 11 hodin utrhni hlaváč nebo ocasáč, a kde jsou německé myši, vstrč jej do díry, ztratí se. (Nové Město.)

Aby housenky zelí neožiraly, pokrop hlavatici, než ji sázeti budeš, březovou vodou. Jest zkušeno, že housenky takového zelí nikdy nepožíraly. (Od Telče.)

Nasbírá se housenek do hrnce a někdo je zanese k tekuté vodě. Cestou se modlí pět otčenášů. Přijda k vodě vysype housenky do vody, říkaje: „Svatý Rochu, ty ležíš na rohu, vyveď ty housenky ze zelí, jako Mojžíš vyvedl lid ze zemi." Zpáteční cestou modlí se zase. Cestou ani tam, ani zpět nesmí se s nikým dávati do řeči. (Od Vel. Meziříčí.)

Když jsou na lně housenice, vezmou z pod umrlce tři hrstky slámy, položí po hrstce na tři rohy pole, čtvrtým rohem housenky utekou. (Nové Město.)

Kdo nechce míti blech, ať vynese před sv. Jiřím peřiny ven. (Žďár.)

Když umře dítě, umyjou mu nožky, ve vodě uhasí vápno a pokropí jím v pokoji, aby se tam stínky nedržely. (Dačice.)

Kdo má šváby, vezme jich lichým počtem, zamotá do nové měchuřiny, pověsí do komína a devět dní pod nimi topí. Švábi do jednoho se vystěhují. (Kunštát.)

Dříve pomáhávali si od švábů také takto: kdo měl šváby, domluvil se napřed s některým sousedem. Ten přišed zaťukal: „Dál." ,Só švábi doma?' „Só." ,Ať dó všici na roboto." A švábi, ulekše se toho slova, všichni do jednoho tam ti! *)

NapsalA@Karel Vácslav Adámek. (S 3 vyobrazeními a 2 půdorysy.)

Započínám v časopise tomto rozpravu o lidovém stavitelství českém. Málo jest odborů lidovědy, jež by u nás nyní byly tak častým a oblíbeným předmětem rozhovoru, jako jest výše zmíněný odbor. A mohu zajisté plným právem ihned doložiti, že není také hned tak předmětu, jehož studiu věnovalo by se tak málo pozornosti, jako dosud se věnovalo a věnuje českým chalupám.