návitek na břeteně slul počínek, větší púče, pučátko, velký — potáč. Niť se motala na moták nejdříve v pásma (40 nití) a ta v přadena (přadýnko 20 pásem); 6 přaden dávalo štuku.

Tak má se věc i v jiných oborech. Za krátkou poměrně dobu měnily se peníze, míry a váhy. Starší lidé pamatují se posud na stříbro a šajny; groše, dobráky a j. Mladší šesták nevymizel posud. Rovněk tak při mírách byl na př. korec, věrtel, štvrce, záměra, žejdlík, sud, vědro, máz, holba, štvrtka; sáh, loket, střevíc (stopa), coul; při váhách: libra, lot atd.

Taková a podobná slova jsou jaksi na přechodu a pro nás velice zajímavá. Starší generace, která s nimi vyrostla, užívá jich ještě beze všech obtíží, je nepřístupna novému pojmenování a proto přenáší ráda starý výraz na nový předmět (na př. korec místo hektolitr, libra, loket atd. místo míry decimální) a utváří si tak příčinné spojení mezi předmětem novým a dříve pojmenovaným.

(Pokračování.)

Třetí z nejstarších součástek mužského oděvu, slovenského je i košile. Dle povahy tvaru svého kloní se více k formám, jak se ve východní Evropě vyvinovaly na základě tvaru byzantského, ano snad i staršího. Jsou podobny jihoslovanskym, ruským, polským i maďarským nejen svým střihem, nýbrž i úpravou a vyšíváním na obojku, náprsním rozparku, náramcích a obrubě rukávů, neměly pak, zvláště u prostého lidu, nikdy funkce spodního roucha. Že se na Slovensku málo kdy mluví o barevných košilích ve středověku, vysvětluje se jen tím, že Slováci vůbec užívali téměř výhradně látek doma urobených a nebarvených.

Košile Slováků uherských mají celkem starší tvar oproti střihu košil Slováků moravských; skládají se z částí pravoúhelných, nesestřihnutých a jen malé klínky z pod rukávů napomáhají jednoduché celkové formě. Na prsou opatřeny jsou rozparkem, ozdobeným obyčejně vyšíváním; úzký límeček (punt) svazuje se u krku buď tkaničkami, ukončenými třásňovitě anebo plátěnnými, as na 3 ctm. širokými stužkami. Na některých místech horního Gömöru, Spíže a jinde v odlehlých krajích nalezneme též košile sepjaté