Pokrmy příležito stné stojí za zmínku ne tak pro zvláštnost nebo svéráznost jistých druhů, jako spíše pro určité seskupení krmí, upravovaných za té či oné příležitosti. Určité pokrmy dle starého zvyku dělaly se ve žních. Když se na poli pracovalo se žitem, pekla hospodyně placky z žitného výražku, když s ječmenem, byly dolky z ječné mouky, při práci se pšenicí pak buchty z mouky pšeničné. Nyní se ve žních při práci s jakýmkoli obilím peče třeba každý den z mouky pšeničné, a to střídavě buchty, karásky, dolky a p.

Pro sekáče, pokud bývali na stravu, strojil se oběd na čtvero. Mívaliť polévku, jáhly, hrách nebo čočku a buchty nebo jiné pečivo. Buchty se jim dělaly cihlové, vysoké a dvě na velký pekáč. Nyní, kdy je hospodář najímá beze stravy, mají platu 1 zl. od korce pole a na každých 6 korců přídavkem bochník chleba; také piva dostanou jakožto dobrovolný přídavek 1 litr na korec pole.

Určité pokrmy, zvykem stanovené, dostávají také ženy, ocitnuvše se v koutě, od známé, která jest pozvána za kmotru. Kdesi požádal domkář selku ze sousedního statku za kmotru svému, nevím již kolikátému děcku. Selka, nechtějíc se zaneprázdňovati úpravou koutních krmí, učinila sousedovi nabídku na jakýsi výkup. „Víte co, kmotře, dám vám místo toho všeho půl korce pšenice," pravila. Kmotr se trochu rozmýšlel, přešoupl čepici s ucha na ucho a odvětil: „Jen co se patří, paní kmotra."

Patří pak se poslati do kouta (a to dvakráte) tyto věci: 1. polévku z masa nebo slepice, s nudlemi nebo rýží; 2. dobrou kávu ze smetany a k ní bábovku a drobnější pečivo; 3. na velikém plechu pečený, rozsáhlý věnec a k němu láhev rosolky. Bohatším selkám posýlají láhev vína a místo věnce „doktora", t. j. dort, koupený u cukráře.

Věnce jsou kromě toho po výtce pečivem svatebním. Zadělává se na ně z nejlepší mouky a splétají se ze širokých pramenů; másla, vajec, mandlí a hrozinek spotřebuje se na ně značné množství. Při hostině svatební, která bývá ještě hojnější než posvícenská, přijdou na stůl po všech krmích masitých, když nastanou přípitky družičkám „o věnec". Zvláště znamenitý býval věnec, zvaný vůz, který byl co možno veliký a na vrchu vyzdoben rozmanitými figurkami. Ženy z vesnice ženichovy vozívaly jej jako výkupné za nevěstu ženám z vesnice její. K svatebním pokrmům patřívala před nemnohými léty vždycky sladká kaše krupičná s medem neb syrobem, kterou udílela hospodyně dětem, přišlým „na čumendu". *)