starodávní čepice s kytkou. Rozmanité věci, na které si jen člověk pomysliti může, měl na křoví rozvěšené. Když si chtěli hoši něco vybrat a matku za dovolení žádali, ohlédla se tato, a poznavši vodníka řekla: „Ani na krok nepůjdete; ,hastrman' by vás utopil." Po těchto slovech zmizel vodník, jako by se po něm zem slehla.*) — Nedaleko Červených Janovic rozkládá se posud rybník, zbytek to velikého rybníka, v jehožto středu byl malý ostrůvek, kde vodník na stromcích loutky a jiná lákadla rozvěšoval. Chtělo-li se některé dítě přebroditi na ostrov, „hastrman" je strhl do proudu, kde utonulo. Konečně když se každý rybníku vyhýbati počal, a děti jen na břehu si hrály, vyskytl se mezi nimi chlapec v zeleném kabátě, rozdával jim různobarevné stužky a házel jim čepice do vody. Myslil, že některé z dětí skočí do rybníka, ale sklamal se, neboť přišel sem mlynář; jediný pohled dostačil, aby poznal „hastrmana" a děti před ním vystříhal. Vodník zmizel.**) — Nějaký Klicha šel v pravé poledne z louky. Domodliv se „Anděl páně" ohlédl se a spatřil na stavidle u rybníka svého synka. Uleknuv se zvolal naň: „Josífku" -- a hošík skočil do vody. Otec chvátal, by dítě zachránil, a hle, synek jeho mu běžel naproti; čekal u rybníka na otce, ale hošíka na stavidle — „hastrmana" — neviděl. Lid si vypravoval, že Klichu zachránil svatý kříž, který po modlitbě udělal.***)

Někdy pouští vodník po vodě kytici tak krásnou, že není možno rozeznati, je-li zhotovena ze kvítků samorostlých, či ze drahých kamenů. Kytice stále se vzdaluje ode břehu a zavede toho, kdo by ji vyloviti chtěl, do hlubiny; tu se dá chytiti, ale jakmile se jí člověk dotkne, sáhne v tenounké sítě vodníkovy, které ho do hlubiny stáhnou. — Komu věc nalíčená se zalíbí a vezme si ji, nebo jen se jí dotkne, propadl moci vodníkově. — Kdysi šla dívka přes most a spatřila krásnou růži jako ze zlata a drahých kamenů plouti po vodě. I chtěla květinu ulovit, ale sklouzla do hlubiny a utonula. — Někde dělá „hastrman" z rákosí píšťalky a píská na ně, by malé hochy přivábil. — Čeledín R . . . ů z Hlušic jel do Janovic v noci. Když přijel k potoku „Požeračka" zvanému, ukázal se mu mužík zeleně oděný a svítil mu na cestu. Chasník se tázal, bude-li brzy v Janovicích. Vodník řekl: „Ano, ale dříve napoj koně." Ubožák uposlechl, vjel do vody a utonul.

Moc vodníkova jest největší v pravé poledne a trvá do 1 hodiny ;+) jinde myslí, že největší moc vodníkova je po klekání. Kdo se koupá při zvonění klekání, utopí se. ++)