spadne-li, musí rok čekati. Jde se za humna a vystřelí; z které strany se ozvou nějaké hlasy, z té strany přijde nevěsta nebo ženich. Svítí-li mnoho hvězd tu noc o štědrý večer na Boží hod, ponesou hodně husy i slepice, ale bude drahé obilí. U stolu o štědrý večer nemá sedět nikdo lichý; pro toho si přijde smrt-holka. O štědrý večer po večeři rozsvítí se tolik stejných svíček, kolik lidí jest v sednici; zatím se ostatní tiše modlí; komu svíčka nejdříve dohoří, ten nej -dříve umře. O štědrý večer naděluje Ježíšek hodným dětem koledy. Aby ho neviděly, musí po večeři vlézt pod stůl; chlapci kokrhají a holky kdáčou; musí mít zavřené oči; pak zvolají rodiče: „Už tu byl Ježíšek a něco vám pod talíř (pod ubrus) nadělil!" Děti vyskočí a každé má pod svým talířem nějaký peníz. — Čím více kvokají, tím více bude kvočen a kuřat. Nemluvně o štědrý večer od prsu mateřského odstavené bývá velmi šťastné. Po večeři o štědrý den nesmí se nic ze zbytků, které zůstaly na stole (na př. drobečky, kostičky, částky housky neb chleba a j. v.) toho večera odstraniti, i vidličky, lžíce, talíře, nože, vše se zahrne ubrusem a nechá se na stole ležet, aby dušičky sobě z toho mohly pochutnat a vybrat .... Až teprve po jitřní se to uklízí.

Vánoční hry. Již po několik dní před svátky vánočními vedou chlapci tajné i veřejné rozmluvy a porady o tom, kdo bude choditi „s Betlémem". Konečně pět chlapců utvoří sbor a starají se o Betlem. Skládají peníze, kupují potřebné obrázky, jež podlepují, vystřihují, dřevěnými nožkami vzadu opatřují a na prkno sestavují, Největší starosti nadělá jim chlév, v němž odpočívá Je-zulátko. Ten obyčejně jest z tvrdého papíru a střecha na něm z prázdných žitných klasů.

O štědrém dnu hned z rána vyjdou chlapci chodit s Betlémem. Jeden přistrojen je za anděla, druhý trochu po vojensku přiodén se šavlí po boku, dva představují pastýře, poslední je čertem. Anděl nosí Betlem, voják Kilian plechovou pokladnici. Když do světnice vejdou, postaví anděl jesle na stůl, pastuškové položí se na zem, jakoby spali, čert zůstane za dveřmi venku.

Anděl a Kilian počnou zpívati pohlížejíce k jeslím: „Co to znamená medle nového, neb viděli jsme světla jasného" atd.

Kilian (mluví): „Šťastnej dobrej večír vinšuju, všem pánům společně přeju, žádáme o jejich přistoupení. Před jejich milosti chceme předstoupiti, naší povinnost oznámiti o Kristu Pánu vtělení, též o jeho narození. Proč bychom Ježíše Krista nectili, neb jsme ho povinni chválili."

Anděl (k pastýřům) „Já anděl s nebe poslaný, k vám pastuškové dodaný, bysto vstali, nemeškali, k Betlému se ubírali. Vstaňte rychle, nemeškejte, k Betlému se ubírejte, naleznete nemluvňátko, v jeslích malé pacholátko."

Mladší pastýř: „Kdož to na nás s hůry volá, že nám v noci spáti nedá: my ubozí jsme nespali, se svým stádem pracovali; nemáme pokoje míti ještě k tomu hyndrováni býti."

Anděl: „Zdaliž vy, pastuškové, spíte? Což pak o tom nic nevíte, že se vám narodil Spasitel, všeho světa vykupitel ? Zanechejte stáda vaše, jděte hledat Mesiáše."

Mladší pastýř: „Toť byl jistě anděl Boží, neb jsem ho dost málo slyšel. Půjdu a zavolám svého spolutovaryše, jestli on ví o tom něco spíše. — (Pohybuje druhým pastýřem) : Vstávej, ospalý neklubo, ať víš, co se tady mluvilo, neb tak anděl hlasitě mluvil, až mě ze sna probudil."

Starý pastýř (ospale, hlubokým hlasem): „Vari, vari, nech mě spáti, neb se na tebe budu hněvati, zdaliž ty bys tomu povděčen byl, kdyby tebe ze sna někdo budil."

Mladší pastýř: „Vstávej, ty ospalý lenochu, poslechni mé rady trochu, co nám anděl rozkázal, do Betléma cestu kázal."