Nový rok. Snahou mladých i starých, bohatých i chudých jest, aby o novém roce také „nově" byli oděni. Kdo nemůže si poříditi oděvu svrchního, hledí aspoň některou část oděvu spodního si opatřiti. Všem mrzutostem, hádkám a nepříjemnostem hledí se každý vyhnouti, neboť „jaký nový rok, taký celý rok". Proto také má k očekávání častější nehodu nebo neštěstí v roce příštím, koho o novém roce nehoda neb neštěstí potká. Je-li o novém roce nepohoda nebo blátivo, bude po celý rok nepohoda míti převahu. Z pěkného počasí soudí se na pohodlné žně. Prodlužování dne označuje se slovy: „Na nový rok o slepičí krok". Na nový rok nastupuje čeleď mužská službu, čeleď ženská odchází na „vagace", které do sv. Tří králů trvají. O „vagacích" si služky opravují svůj všední oděv, navštěvují své příbuzné a známé a proto kromě obyčejného „poklízení" nebývá na nich jiných prací žádáno. Služkám, které strávily „va-gace" u hospodáře, náležela příze, kterou si ze lnu hospodářova za prázdniny napředly. Koná-li služka u hospodáře všecky potřebné práce v době prázdnin, dostává zvláštní přídavek, záležející obyčejně z některé části oděvu. Každé služce bez výminky náleží o novém roce „mládě", t. j. veliká buchta, obyčejně mákem plněná; u větších rolníků přidává se bochník chleba pro rodinu služ-činu. Která služka mnoho nádob za rok rozbila, nebo jiné škody způsobila, musela po novém roce „dosluhovati", t j. nesměla v době prázdnin pro sebe šíti nebo přísti, nýbrž pro hospodáře všecky práce vykonávati. Dle přísnosti hospodářovy byly pak „vagace" neopatrné služce o polovinu, ba i více zkráceny. O novém roce projevují od domu k domu svá přání někteří zřízenci obecní a jiní, aby novoročním dárkem své služné zvětšili. Bývá to listonoš, kominík, ponocný, hrobař, svíčková bába a literáci (literáti); tu i tam obecní strážník a kostelník.

Na nový rok chodí služebné dívky domů „na slobodu" s koláčem. Svoboda jejich trvá až do Tří králů, kdy opět službu nastupují nebo novou si hledají. K chudobným vesničkám horňáckým putují tu ze všech stran po světě sloužící chudobné děvčice a zpívají: „Vánoce, vánoce, skoro-li budete? skoro-li, děvčátka, ze služby půjděte? Kerá má maměnku, tá půjde k maměnce a kerá jí nemá, ta pláče velice." Domů donášejí ze služby děvčice t. zv. „výslužku", t. j. veliký koláč (někdy váží 5 až 6 kgr.) z bělounké mouky, ozdobený na vrchní kůrce všelijakými vypečenými ozdobami, který musí každá paní své dívce upéci.

Byly-li na Nový rok pří východu slunce červánky, předpovídali staří, že toho roku bude mnoho požárů.

Do vánoc není ani chladu, ani zimy. Padá-li na štědrý den v noci sníh, urodí se mnoho chmele. — Zelené vánoce, bílé velikonoce. — Černé vánoce, bílé velikonoce. — Nedej, Bože, teplých vánoc a pošmourného sv. Jiří. — Tmavé vánoce, dojné krávy. — Tmavé vánoce, světlé stodoly. — Lepší vánoce třeskuté nežli tekuté. — Teplým vánocům a přátelskému koláči nikdy se neraduj! — Do vánoc huj, od vánoc fuj!

(Dokončení.)