Zajímavo je, že v mnohých těchto výrazech *) úplně se srovnává náš dialekt s mnohými moravskými dialekty (v. Bartoš, Dialektol.).

Některá slova, některé fráse rázem vznikají, ale zase rázem zanikají, jako módní zboží, které se těší po krátkou dobu oblibě obecenstva; tak na př. známé pražské slovo čupr, u nás habaděj (= něčeho hojnost), udělat něco v cuku letu (= v okamžení) a j.

Jazyk obecný nikdy nepřestává tvořiti výrazy nové, kde se mu jich nedostává; často tvoří velmi trefně; na př. denom. sobit = skrbit; dib1ičit se do půl noci nebo cikanět se == dlouho do noci bdíti; odtud že diblík {= skřítek) a cikáni jsou v noci činní; vobili jehlí (leze ze země); náhlit na koho (nebo uléhat); světlí se = dení se; stelná kráva vimná, v těle baží, kráva žravá je pícná ; musíme to tak už bídit (nuzně s něčím vycházeti); něco rozkrkaučit = rozplýtvati; někoho vona-hatit = přivíst na mizinu; kdo je už letitější, je starej řezák, zejména o ženichovi přes 30 let, nebo starý zajíc (snad původní význam); to je dupák, kdo pořád okolo nějaké práce chodí, ale málo udělá; zimoury či „husí kůže" se dělají na těle, zimou-řivej; chleba je jícnej, kterého se hodně sní; ten člověk je vsadnej (odvážnej, pro kus živobytí vsadí život) ; ženská je ho-d1ouná (hodlovat si s čím, dělat se vším vhod, umět si vše rozdělit, aby vyšel); von je nepohlednej =: nepěkný; sehra-stnej (kdo mnoho hospodaří a pracuje); má zástupný koně (které mnoho dokážou); závadič (kámen, o nějž se snadno chytí nebo klopejtne); dovolá, po- (dovolení); voni sou vlastenci (t. j. vlastní bratří a sestry; slyšel jsem jen jednou); planej bratranec (2hý) atd.

I různé přípony kmenotvorné dodávají často zvláštního významu slovu; tak tvoří se zejména slovesa VI. třídy ve větší míře, nežli v řeči spisovné; na př. voko1kovat, němcovat, dušovat se, schořovat, vobzvlášťňovat někomu; buchtovat (dávat buchty), pyskovat (pysky u husy), vejcovat, alafancovat, vocmrdovat; grejcarovat (prodávati po grejcaru), švagrujou si.

U substantiv všeliké přípony dodávají slovu zvláštního významu; na př. -istě: m1íčiště, másliště (v potupném smyslu); nebo příponu -enda, -anda: čuměnda, vojanda, treperanda a j.; přípona adjektivná -ovej: von je buchtovej, bramborovej, masovej (t. j. jí rád buchty atd.) a j.

Jindy objevuje se nám zvláštní oekonomie jazyková. Jest na př. všeobecný úkaz v jazycích, že čím více stoupá kultura, tím častěji pozorujeme přechod slov konkrétních na abstraktní. Dialekty,