krňous; sešlý dědek: prďoch, prdloun, prdlan; kdo se pyšně strojí, je pejšořivec; ženská vošklivá, nebo kerá se roz-capuje, je pizda, vohzda, muskej f1iska; malé dítě sluje přezdívkou: fagan, cikáně, parchantě, cumploch, skvrně; — pro větší: kocian, klazan, halama, holomek, kolo-hnát, klacek, čahoun, lancouch; rozpustilý kluk je rozdrhlej, rozcapenej, roztaženej. Kdo se špatně učí, je trkan; tomu nejlépe hodně naklasnovat, aby jich hodně nahrabal, aby měl větší cajmrsk; šikovný člověk běhá jako frče; kdo má na rychlo, běží oufrkem; řemeslník je na chmat; o svatbě házejí se čumákům koláče na chmatačku; co je příliš řídké (zejména o pokrmech) je řidina; vzali ho čerti hupkem; dou s ním hupkem, t. j. poskokem; dělat něco vo přetrh nebo vo pře-sáp (přesápnout = roztrhnout); brnožit = pořád něco pomalu robit; umícet si háby (opotřebovat šaty); šňorčí na někoho, má na něj skřesaný; na někoho se přištívat, při-špluchovat, vyslipovat komu (vytýkat) = zalízat si, hněvat se; vosápat = otrhat; zaratit = ztratit; koruncovat = pronásledovati, trápiti; hrejká se mi = říhá se mi, krká jen u koňů; hatí se mi = je mi na vrhnutí; vošulit někoho = ošiditi, břitvu zatáhnout, „vobtáhnout" (zejm. v kartech), n. „vytříbit" někoho (zejm. v kartech); frncat se = látka se frncá, frncouch; prohouknout, ucucnout statek = probit, promarnit; ten toho vybiči1 (dokázal); celý dní pnit. Chalupa v potupném smyslu = chaluzna, chajda, barabina; přezdívkou o různých věcech: kotrba, palice, makovice (= hlava), křtán = klúták; šťákloví = domácí nářadí; byla tam pozviž = pozdvihnutí, křik, rámus; neruda, nešikovný člověk k ničemu = chramosta, trd1o, šikovnej jako moták do kapsy, „motovidlo"; hučka = čepice, která nesluší, v potupném smyslu. Dej mu to se vším hejlem (= jak to leží a běží); kope jen ha1iba1i (ledabyle); to je stará buřlena = o krávě nebo kobyle, v témž smysle brýda, též o ženské; vzal si jen pro umbulum = jen tak, aby se neřeklo; krcálek = malá seknička (též o mlejně); nepoloučenej = nezdařený; ty seš loucnej == zvedenej, umáchanej; kálej, obyčejně nekálej = nedobrý, kabát atd.; je paškrtnej = kdo nerad co sní, jako by to bylo nečisté; dělat si z někoho ouchcapky, bejt pro pošklebek; frňák o nose, ufrněnej, ufrkanej (zejm. o té, která se na svůj věk příliš brzy vdává, též „nedo-cumlaná") ; dítě je tlusté jako cva1ík; děti si hrajou na čmuchavou bábu; kdo usnul, je v limbu (v Doudl. tmavá místnosť Kot. slovník 30.); je pošáklej, šús (blázen); v plotně hoh1á (též o tlumené mluvě z dálky); něco rozbit na campáry, nebo na cimpr campr, na machot (zejména též na machot vopilej, shnilej) a j.