Předchozí 0458 Následující
str. 455

klepavá ženská (též „biskup" u drůbeže; z pověry, která ženská sní tuto čásť, že z ní je klepna), slintat, slinta, remtit, řečit, někomu čožnit, vycinkat (= vypeskovat), žužlat, šišlat (kdo vyslovuje pathologicky i nebo š), huhňat (huhňa), kdo mluví nosem; o smíchu: chychlat se, hyhnit se, hníkat se, řebit se; kdo mnoho spí: hnípe, nebo hnije. O chůzi a pohybu: cárat se, courat se (ucouraná sukně), šmat1at (podšmatlaný střevíce), pajdat, belhat, šachtat, šamtat, hrabat se, vyrábat se, loudat se jako poluda, cápat (ten ty cápy natahuje; čápy mor., cáp původně skop), hačnout, hačat (seděti, u dětí), hrnclovat se (na př. na loži); hysat, trdlovat (= tancovat v potupném smysle), šmátrat (= tápat), pochramostit se; při práci; čímat, ďoubat se, nimrat se, piplat se (ďoubna, nimra), párat se, páračky slušejí jen dětem, patlat se, kundat se, klátit se, mazlit se, žadlavit se, vohavit se nebo rozcapovat se; překa-sátuje všecko, vytejcet (slídit všude), o jídle a pití: hamat, papat (dětská mluva), baštit, mamlat (rozmamlat), poucat, moulat, mutlat kůrku (též o zdlouhavé a nesrozumitelné řeči), sblafnout (rychle), bumbat, trunčit, chlastat, vyzunknout; o pláči: fňukat, brečet, chcát (přeneseně); kdo je udýchanej, zeje, kdo je dušnej, zípe, satonit se, usatoněnej (= udýchaný, též z hněvu se sebrati) — hněvá se div se nezturčí, kdo lakotí, cháme, je chamtivej, kdo má dost peněz, je zazobanej; voboulanej (kdo se už neostýchá); špláchat s vodou, zaca(e)chtat, kácat se ve vodě, máchat se. Na podzim často mrholí nebo mrhou1á, v zimě mrzne jen fičí. Která neumí dělat s „božím darem", natěťchá, namachtá do toho všeho, ale přec to k ničemu nejní. Kdo je skoupej, ten toho málo nahrká; hekat, heknout, utahaný (podléčky atd.), utáhanej (vod práce), utáhanina (nemoc od přílišné práce), právě tak: von se trochu namoh — Když někdo druhému proti vůli čeká, je to nemrát, vopeslej, čumí. slepci, čučí nebo slídí; takovej rád vokouní nebo vokolkuje, vofenduje. Kdo druhého chce ošidit, balamutí ho, až ho utantuje; ale musí o to dlouho dynovat; když někdo něco nerad dělá, ne-ftiká nebo nechtiká, votalkuje se vším; kdo něco rozluštil, káp na to; kdo chce něco vzít, musí to zvostra rafnout; kdo má hlad, škvrčejí mu střeva. Zejména pro nepěkné vlastnosti ženských je mnoho výrazů: důra, coura, flundr a, oudrmanice, rozhajdaná ženská, hajdalačka, hácnout, hácna (dává všeho nešetrně), šíša, muňka, ďoubna, cuchna, machna; mužský nepořádného zevnějšku: cuhan, vohnipera, valnoha, vařbuchta, matonoha, poluda; sešlá ženská: křapka, která je už celá scvrklá; malý člověk: krcek, zámora,


Předchozí   Následující