K názvosloví našeho dialektu.

Na mladší pokolení docházejí podobné výrazy již jen tradicí, chybí mu po většině živý názor a pravý pojem. Celá tato zásoba slov stává se pro mladší generaci, na kterou zejména škola působí vlivem progressivním, jen přítěží paměti a proto od nich upouští. Naopak působí tato zase zpět na starší členy opravujíc je a vnucujíc jim pojmenování nová. Význam slov mění se vždy podle požadavků kulturních. Tak pozorujeme, kterak před našima očima jistá slova neuvědoměle ze živé paměti se vytrácejí a hynou. Jazyk tu z celé zásoby slovní volí.

Tento pochod jest ovšem nutná podmínka vývoje jazykového. Když zanikla jistá představa., objevil se i výraz pro ni nepotřebným, a má význam už jen historický. Jest to naší povinností, abychom alespoň historii zachovali tento vymírající poklad slovní, poněvadž jsou to často slova pro historii jazyka nebo kulturu národní velmi cenná.

Naopak zase vidíme stálé tvoření nové. Jest ovšem obtížno určiti, zdali je ten který výraz nový nebo starý; ve starých památkách nalézáme zajisté jen jistou část celé zásoby slovní tehdejší; tedy zde může býti nedostatek dokladů. Ale slova ta vyznačují se už jistými karakteristickými znaky, podle kterých možno pokládati je za útvary nové. Tak slova týkají se nových zjevů, vynálezů, zařízení, které předkům byly buď docela neznámy nebo nebyly ještě dost přesně odděleny v pojmech; jako dráha, železnice, nádraží, fotografie, telegraf, metr, litr, párnice = parní mlátička, pospěcháč, petrolej (nebo petrolina, petrolín, petrák) a j. Při těch, když nějaká věc vynikne a pojem o ní se ustálí, i jazyk ze svých prostředkův utvoří přiměřené označení.

Dále sem patří některá slova původu onomatopoetického, především pak výrazy znamenající druhy pohybův a zvuků, slova tvořící zvláštní mluvu domáckou. Zejména slova mluvy dětské, přezdívky, vyplývající ze snahy charakterisovati jistou osobu po jejích zvycích, chůzi, řeči, způsobech, vlastnostech duševních atd. Tím vyvíjí se mluva v jistém směru velice nuancující, pro kterou nám školsky vzdělaným obyčejně se nedostává citu. Různé druhy mluvení: křápat (mluvit, aby se smáli), křápoň, žvástat, klábosit, žvandat, kanit, kanda, žvanda, kdo má ty vlastnosti je fuf1a, brynda, cinca, cincula, drčna, paťala, paťalák (kdo mluví páté přes deváté), kručet, kručna (dotěrně prosit), treperanda =