Lidové povídky o panovníkovi, povolaném od železného stolu.

Po době Karlově udržela se pověst o Přemyslovu nastoupení na trůn ještě dlouho a i krály českými po několik století byla uznávána. Goldast při otisku privilegia dědiců stadických připojuje ještě několiké stvrzení pozdějších panovníků:*) Zikmund potvrdil výsady ty 25. října 1436, Jiří 21. dubna 1460, Vladislav 21. června 1478. Ve zřízení Vladislavském kromě toho výslovně je podotceno, aby dědicové stadičtí prosti byli všech poplatků. **) Pro další dobu našel Zoubek ještě několik dokladů ; pramenů, z kterých čerpal však neuvedl. Dle něho potvrdil Ludvík listinu Karlovu 18. listop. 1523, Ferdinand I. 1538, Maxmilian 13. srpna 1571, Rudolf II. 1584.***) Konečně snad i ještě později udržela se paměť na zvyk Karlem stanovený. U Beckovského máme zprávu, že ještě Ferdinandovi III. poslali Stadičtí ku korunovaci mísu oříšků z lísky Přemyslovy, +)

Ale s pověstí samou staly se značné změny. Aeneas Sylvius podávaje obsah pověsti dle verse celkem Pulkavově podobné, podotýká, že jí nevěří. ++) Nemá onoho výroku o metlách železných (výrok ten schází i ve starém českém překladu Pulkavově), o volech podotýká, když byli propuštěni, že, jak vůbec starobylost je báječná, zdvihli se prý do vzduchu a zmizeli na vždy do vysoké jeskyně v blízké skále. +++) O střevících (o kabeli se nezmiňuje) ví, že dlouho byly chovány u kostela vyšehradského. Za jeho doby jich už patrně nebylo. Svou nevěru zřejměji ještě vyznačuje na konci, vyprávěje o listině Karlově.