Nevěří prý ani Karlovi, poněvadž prý králové obyčejně jsou pověrčiví a za pravdu to mají, co zvyšuje slávu jich rodu.*)

U Hájka,**) jenž vydal kroniku svojí r. 1541, je ještě stopa současného lidového podání, čerpal sice ze svých předchůdců, rozvléká však děj v podrobnostech do nekonečna, zná jména všech jednajících osob a klade počátek sporu určitě do roku 721, výpravu poslů na 13. května 722 atd. Jediný přídavek pochází bezpochyby z místní tradice stadické. Vypravuje, že když Přemysl voly propustil, „pozdvihli se, jako by zletli a pod oblaky se vznášeti počali (i v tomto širokém popisu znáti vliv jeho bujné fantasie), odtud sníživše se, skála jedna pode vsí velmi veliká, ta ukázala se jako by se odevřela, a oni se tam vnesli, kteráž se po nich zavřela, s kteréžto skály voda jako hnojná aneb jako by z chléva tekla, takovou vůni má až do dnešního dne." Pro jeho způsob vypravování charakteristické je zakončení o Přemyslových střevících, jež za jeho doby již na Vyšehradě nebyly. Vysvětluje to hladce tím, že prý „při dobývání pak císaře Zigmunda Vyšehradu tu su ztraceny." ***)

Po Hájkovi mizí úplně stopa lidového podání naší pověsti a s ním i zájem pro ony prvky povídkové, na které lidové podání kladlo váhu. Pozdější dějepisci, držíce se vesměs složené verse Pulkavovy ať bezprostředně nebo prostředím, věnují více pozornosti těm podrobnostem dějovým, jež zabarveny jsou historicky, rozvádějí je a snaží se vyložiti jich příčiny. Odvádělo by nás příliš od účelu tohoto článečku, kdybychom chtěli u všech sledovati rozmanité změny, jež tím na naší látce vznikly. Uvedeme jen některé na doklad toho, co řečeno.

Dubravius+) vidí v odporu proti rozsudku Libušině vzpouru nespokojenců s ženskou vládou. Odbojníci chtějí se sejíti na hradě, který Libuše si vystavěla u bílé řeky a jemuž dala jméno Libuš. Libuše dozví se o tom a obávajíc se, aby vyvolili toho, koho ona nejméně si přála, totiž vládce Kouřimska, důstojenstvím Krokoví nejbližšího, vyvolí si sama Přemysla.

Veleslavín ++) v genealogii, předeslané kalendáři historickému přidává některé dodatky, připomínající Hájka, na př. že Libuše po třináctileté pokojné vládě, když Čechové bez knížete mužského pohlaví býti nechtěli, vdala se za Přemysla Stadického, oráče, ale urozeného pána, s nímž se před lety liternímu umění na Budči učívala. O Libuši