i o Přemyslovi zná podrobná data jich věku, panování atd. V kalendáři historickém k 10. květnu 722 udává též dle Hájka vyhlášení Přemysla za knížete a k 13. květnu 722 vyslání poslův.*)

Paprocký**) vypravuje obšírně a klade důraz na vzpouru strany kněžně protivné a pak na věštící moc Přemyslovu. Do vypravování vplétá i vlastní dodatky, na př. řeč toho, jenž vzpouru počal, k Libuši na Libině nad Vltavou, kde se mnozí protivníci její sjeli. Libuše se omlouvá, že viny nemá, původce vzpoury však odpovídá: „I zdaliž, bratří milí, toho neznáte a nevidíte, kterak ta jalovička z těch pastvišť tak hojných ustoupiti nechce dotud, dokud ji mocí z nich nevytiskneme a nevyženeme, zvláště jestliže se sama dobrovolně za muže nevdá." Na to Libuše teprve jako ve starších versích odpovídá podobenstvím o holubech, holubici a jestřábovi, a volí pak věštbou Přemysla za svého manžela.

Z doby Rudolfovy máme ještě zajímavá svědectví, že paměť na praotce českého královského rodu se udržovala nejen v kronikách. J. Svátek ve svých kulturních obrazech z dějin českých***) vypravuje, že v museu Rudolfa II. mezi různými kuriositami chována byla dle katalogu z r. 1601 též Přemyslova čepice a jeho trepky.

Po válce třicetileté všímali si historikové dějin českých pilná ještě pověsti o Přemyslovi.

Z doby počátků války Zachariáš Theobald +) podává z ní krátký výtah. Později Stránský ++) vypravuje obšírněji, čerpaje jen z Hájka, nepodává však nic nového, leda že děj překládá do doby starší, pravě, že Libuše zemřela kolem r. 588.

Ba1bín +++) vypravuje děj stručněji, ale připíná k němu zajímavé poznámky. Nespokojenost v lidu s dívčí vládou byla prý následkem spiknutí některých, již rádi by byli sňatkem s Libuší dosáhli vlády. Balbín soudí tak z pozdějších častých vzpour proti rodu Přemyslovu od těch, kteří se za pokolení Čechovo vydávali. Libuše vidouc, že jim neodolá, aby vyhověla vůli lidu a pomstila se spiklencům, zvolila za muže Přemysla, bývalého spolužáka ze škol budečských. O Libuši.