str. 479
Malé kloboučky převládají taktéž v jižnějších slovenských stolicích uherských, jen že tu jednotlivě vidíme za klobouky i péra volavčí a někdy i pštrosí (první kol Trnavy, druhé ve Vejnorech).
V horských krajinách nalezneme vedle čepic klobouky s ohromnými střechami, někdy rovnými a někdy v pěkném oblouku nahoru vyhrnutými.
Tyto klobouky zdobí ve východ-ních stolicích horských řeménky mosazeni vybíjenými a mosaznými ozdůbkami vedle květin, pro něž každý Slovák má zvláštní zalíbení. Na výstavce slovenského národního kroie a vyšívání v Turč. sv. Martině viděli jsme konečně i staré hromovce čii homolce z krajiny kol Senohradu v Hontě, které také asi na Detvě byly nošeny.
Tyto starodávné klobouky mají střechy docela vzhůru přehnuté; celý tvar pak nám připomíná klobouček sokolský, jen že asi na 15 až 20 ctm. zvýšený.
Původní jednoduchou obuv, která se dojista z nejstarší doby zachovala, nosí dosud lid v horských krajích; krbce z kusu kůže vykrojené a řemeny provléknuté a nimi pak i k noze přivázané (návlaky), hodí se pro každou dobu roční a pro každou půdu.
Také „pančochy", které se našim ponožkám podobají a tímže způsobem upotřebeny bývají, doplňují starožitnou tu úpravu obuvi; soudil tak na př. již Mánes, který vícekráte nakreslil staré slovanské hrdiny pan-čochami přioděné.
V létě za suchého počasí nosí se pančochy kozí neb hnní podšité sami o sobě bez krbců.
Ponožky tyto jsou nejvíce pleteny z hrubých vlněných nití a mají na obrubě většinou z černé vlny jednoduchý avšak rázovitý ornament. Dle toho, že pletení se v Evropě ujalo teprve v polovině 16. století, nelze si mysliti, že by obuv ta byla staršího původu, leč by před tím nějakým jiným způsobem vyráběna bývala.
