Končím tuto stať poznámkou, že nebylo mým úmyslem popisovati obrovskou tu směsici forem krojových na Slovensku moravském a uherském se vyskytující, než chtěl jsem okázati jen k nejrázovitějším tvarům a vystihnouti základní kostru kroje, kterou čítati dlužno mezi nejcennější materiál archeologický.

Našim kruhům o věc se zajímajícím bude lze takto snáze pochopiti a přehledně urovnati veškeré ty detailní vzácné zprávy, které se, Bohu dík, nyní tak množí.

Nejvýchodnějsí cíp kraje chrudimského, okresy politické vysoko-mýtský, litomyšlský a poličský, zajímavý jest nejen konservativním rázem, způsobeným jeho uzavřeností a odloučeností, kterýžto ráz učinil, že uchovala se tu ryzí mluva, tak bohata dialektickými zvláštnostmi, že odkryta tu valná naleziště předmětů lidového umění: ale krajina ta při pobytu jen poněkud delším budí naši pozornost i poměry náboženskými, mezi lidem jejím panujícími. Chrudimsko*) a v něm opět zastrčené okresy pohorské, za všech dob, od protireformace náboženské byly v té příčině význačny. Zde ukrývalo se hojně tajných vyznavačů víry podobojí a bratrské. V zapomenutých, po většině málo úrodných nivách těchto, přiznalo se po vyhlášení tolerančního patentu pojednou úžasné percento obyvatelstva k evangelické víře, nejvíce helvetského čili českého reformovaného vyznání, jako ku víře českobratrské nejbližší. Není pochyby, že předkové většiny helvetů v krajině námi zmíněné byli českými bratry. — V zakoutí našem konečně dosti zhusta vyskytovali se přívrženci podivné, sekty deistův. Ve Zderazi u Nov. Hradů, staršími pamětníky přímo ukazován jistý statek jako místo bývalých náboženských schůzí. Ve vsi Budislavi také chalupa jedna v tak zvané „Kalibance", kotlině úzké při říčce Desné, známa byla před lety a lety jako obydlená „neznabohy". Za hlavní sídlo „deistů" platila však ve vůkolí vesnice Stradouň u Vysokého Mýta. Nepřísluší nám déle stanoviti ve příčině náboženské parallelu mezi věkem minulým a přítomným; chceme jen ukázati, jak v některých