se venkovanky, zvláště vdané a starší o pohřbech vesměs tmavě, tu přichází černé hedvábí a aksamit zámožnějších občanek k platnosti. Chudší jsou alespoň zakukleny do velikých černých loktušek. — Teprve na hřbitově katolickém setkávají se funusníci s knězem, ministranty, kostelníkem. Aby kněz katolický do vesnice vzdálenější ba i bližší na pohřeb přicházel, výkrop ve stavení vykonal a celou cestou v čele průvodu kráčel, jest v oněch osadách případem dosti vzácným, opakujícím se sotva za několik let.

Obce evangelické zhusta vydržují si obecnou školu soukromou, třeba jest ve vesnici nebo městečku škola veřejná. Ale také na veřejných školách, kde jsou děti evangelické, bývá po zákoně dosazován učitel jejich víry, dle množství dětí buď řídicí, učitel nebo podučitel.

Tak příkladně ve vsi Jarošově jest řídicím evangelík, podučitelem katolík; v Budislavi řídicím i učitelem katolíci, podučitelem evangelík, v Desné na Mladočově (blíže kostela) jsou všichni učitelé katolíci, rovněž jako v Lubné atd. Počet dětí helvetských se však velmi mění, kolísá, tak že během desetiletí za nového obsazení míst učitelských nastává poměr třeba opačný. Učitel evangelík učí zhusta také děti jich náboženství; pro děti katolické dochází do školy „velebný pán" či „pan páter" (kaplan) jednou až dvakráte za týden, na cvičení křesťanské pro odrostlé několikráte do roka přichází i pan farář.

Snášelivost mezi helvety a katolíky je tu na vesnicích domovem, jako by ty chrámy obojího vyznání, jež v mnohých místech stojí tu vedle sebe (Sloupnice, Perálec, Proseč, Bnčina, Borová) byly míru toho symbolem. Poznala jsem občana z Jarošova, sedláře, v jehož vzezření a tiché nábožné přičinlivosti a skromnosti bylo také cosi biblického a který nad to honosil se rodinným jménem staročeským po mnoho věků v té krajině se naskytujícím a jménem křtícím proroka Daniele. Muž ten pohnutě vzpomínal hlavního a dlouholetého svého zákazníka, u něhož mnoho dobrého zažil a velebil jeho laskavost ke všem nuzným. Zákazníkem tím byl již zemřelý — katolický farář blízké Proseče. Tomu, jak jinověrní obyvatelé jedné vesnice splynuli, svědčí mimo jiné okolnost, že čistě katolické slavnosti, vesnické posvícení, řídící se, pokud není „císařským", založením kostela farního, a vesnický „pout", vztahující se k některé soše nebo kapličce v obci, slaví katolíci i helveti jednosvorně, nic po původu se netázajíce.