Vánoce.

O večeři štědrovečerní volají děti oknem do zahrady: „Slívičky, hruštičky pojďte s námi k večeři, abyste nás taky vzaly k vaší večeři!" a přivolá-vají tak úrodu stromům. Drobty od večeře hází obyčejně děvče za plot; štěká-li při tom pes slabým hlasem, obdrží děvče mládence za manžela, štěká-li ale hlasem silným nebo hlubokým, dostane so dívce vdovce. Věje-li vítr, bude ženich její bohat, je-li však ticho, bude zajisté chud. — Drobty ony se ale též zahrabují pod drn u prostředního stromu celé zahrady ; při tom se vzdávají všem stromům díky za úrodu, kterou přinesly. Koná-li tento obřad dívka, tedy hodí ku konci levý střevíc přes hlavou za sebe a kam letí, odtud jí přijde manžel.

Z písní vánočních uvádím následující, v níž zpěvák naříká nad hněvem rozezlené manželky, aby posluchače hodně rozesmál a následkem toho více dárkův od nich očekávati směl; jména místní, která v ní přicházejí, jsou pojmenování vsí nebo městeček v okolí jičínském se nalézajících. Zní pak píseň ta následovně: „Ach, co jsem já se natěšil, na ten boží štědrej večír, že se najím štědrounic — neužil jsem z toho nic. Poslala mě moje žena pro koření do Bydžova, pro kvasnice do Prahy — byly tam tuze drahý; pro běl jsem byl v Miletíně a pro máslo na Zebíně, v Oulibicích pro mlíko — je mi ty cesty líto ; pro mák jsem byl v Žereticích a pro hrušky v Čejkovicích a v Lužanech u Frýby stavil jsem se pro slívy; pro rybu jsem byl v Prinicích a pro jabka v Libisicích a pro zelí v Veselí — to je tuze kysely. Sháněl jsem to celej tejden, přišel jsem domů štědrej den; koláčů jsme napekli, až jsme se jich ulekli: kvasnice byly zkaženy, koláče byly sraženy, žena zlostí skákala, lopatou mne flákala. Já jí chtěl vzít kousek placky — vona mi dala dvě facky, vyhnala mě z domu pryč a nesměl jsem přijít víc. Tak vás, muži, napomínám a proto vám to povídám, byste se vystříhali, takovou si nebrali."

Na stůl přijde nejdříve lirách nesolený, z něhož každý tři lžíce sní, ostatek dají dobytku. Další jídla jsou: houbová polévka, krupková nadívanina nebo jahelná (jahelník) s houbami, pletinice (houska), jablka, ořechy. Tyto nasypou na stůl a chasa vezmouc jich hrst počítá, je-li počet lichý nebo sudý — zůstane-li příští rok ještě na svobodě nebo nikoli. Děvčata házejí také polínka na štěpy a pozorují, zachytí-li se v koruně sudé (2, 4, 6) nebo liché — vdají-li se roku příštího nebo ne. Některé zase dle toho, kolikáté polínko se zachytí, soudí, za kolik let se vdají. — Po večeří zapalují pod stolem kadidlo; na koho u stolu sedícího jde kouř, ten do roka umře. Když jdou lidé na jitřní, poslouchají, ve kterém staveni slyšec praskot prken, tam někdo brzy umře. — Za dřívější doby o štědrém večeru „pastéř" obecní (ovčák) pod okny statků trou-bíval, potom vešel do dveří a třikráte hodil po světnici hrst jalůvčinek volaje: „Skákejte, berani, skopci. po té ... (jméno vsi) obci!" Pak byl obdarován. — Na den sv. Štěpána pouštějí koňům. Mělť prý sv. Štěpán koně bujného, jemuž z nohou také krve pustil, aby skrotl. Od té doby mají koně na nohách v pod-holení jizvy. Potom chasa sedne na koně fábory ozdobené, seřadí se a jede do