Na hromnice musí skřivánek vrznout, kdyby měl zmrznout. Je-li na. hromnice pěkně, zvede se kulaté obilí. Na hromnice píce polovice Na hromnice všeho polovice (t. j. všech zásob na běžící zimu přichystaných). Kdo na hromnice šije, tomu „se zbírají" prsty (dělají se mu na nich často bolesti), má nad ním svou moc „hrom".

Na hromnice se u nás dávají světit „sloupky", jež rozžehují se při bouři, umírá-li kdo, a konečně o pohřbu staví se na rakev. Kdo o hromnicích tancuje, ten umře beze světla. Kdyby o hromnicích napadlo jen tolik sněhu, „co je na Černé krávě znát", bude úrodný rok. O hromnicích juž se blíží jaro, neboť o nich „muší skřivánek vrznout, dyby měl zmrznout" ; den se juž dlouží a odtud přísloví: „na Tři krále — o hodinu dále, na hromnice — o dvě více."

Na hromnice světí se svíce, obrázkem Panny Marie, křížkem neb květinkami ozdobené. Rozžíhají se při hřímání, aby neuhodilo, při čemž se modlí Když někdo umírá, „obnáší" so s ní nemocný, při čemž se také modli. Ale svíce potom už je nepotřebná, protože prý ztrácí svou moc, jež přechází na nemocného.

Na hromnice půl krajíce, polovice píce nebo více, t. j. polovice času do žní.

Hromnička nescházela téměř v žádné české domácnosti. Jest jí potřeba v rozmanitých případech. Než jde hospodář síti pšenici, nakropí, vypere ji, pak postaví rozžatou hromničku do pšenice, klekne na kolena a pomodlí se Otčenáš a Zdrávas. To děje se, aby pšenice nebyla černavá.

Když o hromnicích svítí slunce, bude prý úrodný rok. Potřebuje svítit jen tak dlouho, nežli bys so čtyřmi páry koňů otočil.

Prší-li na sv. Blažeje tak, že teče voda kolejem, pak se též jistě povede len.

Na sv. Blažeje kněz dvěma hromničkami ve způsobe kříže dává lidu požehnání, aby ho Bůh chránil nemoci v krku. Na sv. Blažeje, když teče voda kolejem, zdaří se len. [Podle var. V. Černého a J. K. Hraše z Náchodska: na tučný čtvrtek... )