– donášejí pasáčci domů, dílem na podkuřování při různých nemo-cech, dílem na náhubky telatům a hříbatům, jež mají býti odstavena. Pasáčci jsou podle všeho bystří přírodozpytci, neboť není jim ježek jako ježek. Jeden má podle nich hlavu psí, některý hlavu koňskou, jiný zase prasečí. Ti s' prasečí jsou nejchutnější!

Vrány, nejsou-li náhodou příliš staré, z nouze zastupují skutečnou zvěřinu ptačí. To vědí na mnoha místech pasáčkové a zabíjejí vrány jednoduše kamenem, obratně hozeným, anebo je do „osidel" chytají. „Ale vraniska mosíja sa dlúho vařit, co by byly měkké," doložil mi malý nimrod vranní v halence. Věříme doslova.

Vše, co dosud vyjmenováno, byla však řádné krmě. Leč ani mimořádných jídel, mlsů vlastních ze živočišstva slováckým chlapcům se nenedostává. Nejobyčejnější jsou ovšem žaludky motýlů a čmeláků med obsahující, jichž možno zmocniti se roztržením dotyčného hmyzu. Zvláštnější pochoutku tvoří chrousti a sice jejich předohrudí, kteréžto tu a tam se pojídá. Odtrhne se hlava a tělo, a prsa zbylá chutnají prý jak — mandle.

Roku letošního několik mých studentíků, upomínajících se v době chroustové na krásné chvíle svobody pasácké, tak rozšířilo pojídání chroustů ve třídě první, že málem i mne by bylo svedlo k okušení pamlsku toho. Možná tu dost, že hruď, z níž prý kdesi vaří se sílící polévka, skutečně chutná příjemně.

Pouze ve Vracově podali mně hoši zprávu, že také hadi se pojídají na pastvě. Později při bližším pátrání vysvětlila se věc tak dalece, že hady ubíjejí hoši pro některé starší lidi, kteří je stáhnou, a sádlo jich, velice prý léčivé, vykapati nechávají.

Za to odrostlejší hoši často ubíjejí hady jen proto, aby kůží jejich stáhnutou mohli ozdobiti „trésku" (troubel) dýmky, kterouž každý nastávající „pacholek" alespoň tajně zavčas si zaopatří.