vila u něho polouvozí piva (8 věder) za 6 kop 5 gr.; slibovala řádné zaplacení, řkouc: „Dobrej dí, dobrej splní; i dám, jakž vydám." Potom když jest pivo vydala, vrátila prázdný sud, ale peněz nic. I naprosil starý Blažek svého zetě Matěje Ledvinku ševce, aby v Hu-dlících vyupomínal peníze za ono pivo. Ledvinka tam chodil, jednou nepřinesl nic, po druhé 3 kopy, potom kopu a dále ještě 35 gr., ale ve zbývajících 1 1/2 kopy nechtěla Kousková platcem býti; kryla se, a jdouc do Prahy, chodila okolo Berouna. I nezbývalo Ledvinkovi, než dáti na ni právo, kde by ji přistihl. Žádal v Hudlicích rychtáře Jana Šnopoucha, aby dal právo na krčmářku Kouskovou; ale rychtář nechtěl práva (t. j. žíly) vzíti, obávaje se, že by to musil sám vypiti, ježto se proslýchá, že pán (Krištof Ota) s krčmářkou nechce nic míti. Tedy slídil Ledvinka po Kouskové na veřejné silnici, a zvěděv jednou o ní, že jde s nůší do Prahy na trh, pustil se za ní, až dohonil ji v Dušníkách na stýzce proti kovárně. Ona sice chránila se ho, aby ji nepoznal, však on se nemýlil a nutil ji, aby s ním šla k místnímu rychtáři Havlovi. Ona tu zprvu přela všechen dluh, a když to neprospělo, pravila: „Mám doma něco husí; až přijdu domů, rozprodám je a pivo doplatím." Než odpůrce nic na to nedal a nutil ji ku právu. Tedy ona složivši nůši, pryč utekla k jakési cirkvici (dřevěnému kostelíku), křičíc a lajíc. Na to Ledvinka šel přímo k rychtáři a zastal ho v krčmě u Rabošky i žádal ho za právo. Rychtář řekl: „Proč jinde jsi jí nehledal právem? Proč tak činíš na veřejné silnici?" Zvěděv příčinu, řekl: „Poněvadž jistce nemáš, netřeba tobě dávati práva; než přines nůši sem, prohledáme, co jest v ní, a dáme schovat krčmářce." Tak se stalo, a nalezeno tam čtvero kohoutů se slepicí, dva hrnečky másla, vosk, 1 1/2 kopy vajec, kus chleba, prázdné baňky a holínčičky bez nárty. Po tom ohledání pravil rychtář: „To zůstane zde u krčmářky v opatrování a bez tvé vůle se nevydá, leč by ona s tebou se smluvila a jistotu na cedulce od tebe přinesla." Minuly dvě, tři neděle, a Kousková nehlásila se o své věci. Tedy zašel opět Ledvinka do Dušník, prodal Rabošce krčmářce vejce i vosk, co toho v nůši bylo, a máslo a kury nesl do Prahy sám na trh. Ale tato nesprávnost stála ho mnoho peněz. Pan Krištof Ota z Losu zastal se své kmetičny, pohnal Ledvinku před právo berounské a vyhrál při. Napočítal si 16 kop 41 grošů, které utratil jízdou k stání, a jeho-právník, Petr od Voděnců ze St. M. Pražského, za svou práci si čítal 3 kopy.